Medii proběhla zpráva o náboženském ediktu saúdskoarabského vrchního duchovního o nutnosti zničit kostely na Arabském poloostrově. Jeho nenávistné prohlášení nezůstalo bez odezvy ani v muslimském světě a ukázalo na vnitřní rozpory a fragmentaci islámského světa.
Válka mezi muslimy o náboženskou nesnášenlivost
Medii proběhla zpráva o náboženském ediktu saúdskoarabského vrchního duchovního o nutnosti zničit kostely na Arabském poloostrově. Jeho nenávistné prohlášení nezůstalo bez odezvy ani v muslimském světě a ukázalo na vnitřní rozpory a fragmentaci islámského světa.
Saúdskoarabské království patří k zastáncům a propagátorům nejkonzervativnějšího výkladu islámu v muslimském světě. Nadace, organizace a lidé podporováni ze Saudské Arábie šíři v Evropě, včetně České republiky, antisemitismus a náboženskou nesnášenlivost v ruku v ruce s politizaci islámu a prosazováním nelidské interpretace islámu a islámského práva šaria.
Lidé jenž se problematice islámu přiliž nevěnují mohou mít dojem, že islámský svět je jednolitou masou s centrálním kultem a řízením. Možná na tomto vidění má podíl i naše zkušenost s křesťanskými církvemi, které jsou velmi silně centralizované s ústřední autoritou. Muslimský svět a islám jsou ovšem jiné. Centrální autorita zde neexistuje a jedinou centrální autoritou, spojující teoreticky islámské směry a muslimské skupiny, je korán a Mohamed.
Kauza ničení kostelů na Arabském poloostrově, ale ukazuje, že i zde jde spíše o teoretický závěr vyprodukovaný západními orientalisty snažícími se zaškatulkovat islámský svět dle myšlení nás Evropanů, než skutečnou snahou o pochopení vnitřních procesu světa islámu nebo jejich realitou.
Saúdskoarabský nejvyšší duchovní se ve svém náboženském ediktu odvolává na slova Mohameda, že nebudou na Arabském poloostrově dvě náboženství.
Ve sbírce Mohamedových výroků je uvedeno, že řekl: „Vyžeňte modloslužebníky z Arabského poloostrova.“ Podle islámských autorit jde o autentická slova Mohameda, ve sbírce výroků od Buchariho. Sahih al-Buchari eng. trans. Volume 4, Book 52, Number 288.
V tomto výroků jsou modloslužebníky myšlení i židé a křesťané, neboť byť jsou Mohamedem uznáni za modloslužebníky, ale mají na rozdíl od jiných modloslužebníku právo na život na území pod nadvládou muslimů s výjimkou Arabského poloostrova.
Samotná definice Arabského poloostrova v tomto Mohamedově výroků je vykládána dle potřeby různými muslimy různě. Podle některých jde jen o oblast kolem Mekky a Mediny a podle takových, jako je současný nejvyšší saúdskoarabský duchovní, to je celý arabský poloostrov.
Podstata Mohamedova výroků je zde zřejmá. Jde o „vyčištění“ části území pod nadvládou muslimů od všech nemuslimů. Podle tohoto Mohamedova příkazu například druhý muslimský vládce Omar al-Chatáb etnicky „vyčistil“ okolí Mediny a Mekky od židů. A také se nejedná o vyhnáni nemuslimských otroků, ale pouze nemuslimů, kteří mají přiznané druhořadé postavení v islámském státě. Nemuslimští otroci muslimů mohli zůstat na území i za vlády Mohamedových následovníku. (Citováno z rozhovoru islámského duchovního Abdul-Muhsin bin Nasir al-Ubajkan z deníku al-Madinah, 26 listopadu 2004.
Pak zde je ještě další skupina muslimů. Převážně jde o reformisty a liberály, kteří popírají autenticitu samotného Mohamedova výroku. Mezi tyto muslimy patří nejspíše i nejvyšší turecky duchovní Mehmet Gormez, který nejspíše odmítá autenticitu tohoto Mohamedova výroků a ostře odsoudil nejvyššího saúdskoarabského duchovního z negativní interpretace islámu. Podle tureckého deníku Zaman řekl, že názor nejvyššího saúdskoarabského duchovního je v rozporu s humanistickým poselstvím islámu a náboženskou svobodu, kterou islám dává jiným náboženstvím.
V pozadí tohoto ideového střetu mezi tureckým a arabským islámem je možné vidět i boj o duše muslimů ve světě, který pod povrchem propagandy o jednotě muslimů a islámském ideálu rovnosti, svádí turečtí islamisté s těmi arabskými.
Z historie je totiž dobře známa vzájemná nevraživost a boj o podobu pojetí islámu mezi arabskými a tureckými muslimy. A cely tento konflikt jen dokazuje spletitost a silnou fragmentaci vnitřního muslimského světa, která je mnohým Čechům nečitelná a bez hlubšího zájmu i příliš není vidět.
Saúdskoarabské království patří k zastáncům a propagátorům nejkonzervativnějšího výkladu islámu v muslimském světě. Nadace, organizace a lidé podporováni ze Saudské Arábie šíři v Evropě, včetně České republiky, antisemitismus a náboženskou nesnášenlivost v ruku v ruce s politizaci islámu a prosazováním nelidské interpretace islámu a islámského práva šaria.
Lidé jenž se problematice islámu přiliž nevěnují mohou mít dojem, že islámský svět je jednolitou masou s centrálním kultem a řízením. Možná na tomto vidění má podíl i naše zkušenost s křesťanskými církvemi, které jsou velmi silně centralizované s ústřední autoritou. Muslimský svět a islám jsou ovšem jiné. Centrální autorita zde neexistuje a jedinou centrální autoritou, spojující teoreticky islámské směry a muslimské skupiny, je korán a Mohamed.
Kauza ničení kostelů na Arabském poloostrově, ale ukazuje, že i zde jde spíše o teoretický závěr vyprodukovaný západními orientalisty snažícími se zaškatulkovat islámský svět dle myšlení nás Evropanů, než skutečnou snahou o pochopení vnitřních procesu světa islámu nebo jejich realitou.
Saúdskoarabský nejvyšší duchovní se ve svém náboženském ediktu odvolává na slova Mohameda, že nebudou na Arabském poloostrově dvě náboženství.
Ve sbírce Mohamedových výroků je uvedeno, že řekl: „Vyžeňte modloslužebníky z Arabského poloostrova.“ Podle islámských autorit jde o autentická slova Mohameda, ve sbírce výroků od Buchariho. Sahih al-Buchari eng. trans. Volume 4, Book 52, Number 288.
V tomto výroků jsou modloslužebníky myšlení i židé a křesťané, neboť byť jsou Mohamedem uznáni za modloslužebníky, ale mají na rozdíl od jiných modloslužebníku právo na život na území pod nadvládou muslimů s výjimkou Arabského poloostrova.
Samotná definice Arabského poloostrova v tomto Mohamedově výroků je vykládána dle potřeby různými muslimy různě. Podle některých jde jen o oblast kolem Mekky a Mediny a podle takových, jako je současný nejvyšší saúdskoarabský duchovní, to je celý arabský poloostrov.
Podstata Mohamedova výroků je zde zřejmá. Jde o „vyčištění“ části území pod nadvládou muslimů od všech nemuslimů. Podle tohoto Mohamedova příkazu například druhý muslimský vládce Omar al-Chatáb etnicky „vyčistil“ okolí Mediny a Mekky od židů. A také se nejedná o vyhnáni nemuslimských otroků, ale pouze nemuslimů, kteří mají přiznané druhořadé postavení v islámském státě. Nemuslimští otroci muslimů mohli zůstat na území i za vlády Mohamedových následovníku. (Citováno z rozhovoru islámského duchovního Abdul-Muhsin bin Nasir al-Ubajkan z deníku al-Madinah, 26 listopadu 2004.
Pak zde je ještě další skupina muslimů. Převážně jde o reformisty a liberály, kteří popírají autenticitu samotného Mohamedova výroku. Mezi tyto muslimy patří nejspíše i nejvyšší turecky duchovní Mehmet Gormez, který nejspíše odmítá autenticitu tohoto Mohamedova výroků a ostře odsoudil nejvyššího saúdskoarabského duchovního z negativní interpretace islámu. Podle tureckého deníku Zaman řekl, že názor nejvyššího saúdskoarabského duchovního je v rozporu s humanistickým poselstvím islámu a náboženskou svobodu, kterou islám dává jiným náboženstvím.
V pozadí tohoto ideového střetu mezi tureckým a arabským islámem je možné vidět i boj o duše muslimů ve světě, který pod povrchem propagandy o jednotě muslimů a islámském ideálu rovnosti, svádí turečtí islamisté s těmi arabskými.
Z historie je totiž dobře známa vzájemná nevraživost a boj o podobu pojetí islámu mezi arabskými a tureckými muslimy. A cely tento konflikt jen dokazuje spletitost a silnou fragmentaci vnitřního muslimského světa, která je mnohým Čechům nečitelná a bez hlubšího zájmu i příliš není vidět.
Mapa Saudské Arabie
