Jedním z mýtů osvícenství je, že vláda arabských Maurů v oblasti Andalusie v období od poloviny osmého století až do konce patnáctého století byla úžasná a prosperita chalífátů na tomto území byla zničena rechristianizací.
Mocenská pozice Arabů v oblasti Andalusie měla své světlé i stinné stránky, ale rozhodně toto období nelze charakterizovat jako období rozkvětu a porozumění mezi náboženskými komunitami, jak to činí někteří levicově orientování lidé.
Příběh dokreslující stav andaluské společnosti je příběh hnutí „Córdobských mučedníků“. Toto hnutí bylo inspirováno ochotou prvních křesťanů v době pohanského Říma stát se mučedníky. Pro muslimskou vládu se však stalo takovým nebezpečím, že proti němu zasahovala velice tvrdě a pomáhali jí v tom i mnozí představitelé tamní křesťanské církve žijící pod nadvládou muslimů. Muslimové si totiž velmi dobře uvědomovali význam duchovních v křesťanských komunitách a snažili se je pomocí taktiky cukru a biče využívat pro své zájmy a snadnější nadvládu nad křesťany. Hlavně v pozdějších obdobích muslimské nadvlády docházelo i k situaci, kdy si vládnoucí muslimská elita vybrala kandidáta na pozici biskupa či patriarchy a donutila křesťany takového jimi vybraného kandidáta zvolit.
Proto i v případě Córdobských mučedníků většina křesťanského duchovenstva byla poslušná muslimských příkazů. Dokonce byl kvůli tomuto hnutí svolán koncil, na kterém se pokoušeli o odsouzení Córdobských mučedníků jako heretiků. Není jistě bez zajímavosti, že postoj těchto představitelů křesťanské církve byl podoben postoji mnoha lidí a politiků z dnešní Evropy, kteří označují varování před problematickými směry mezi muslimy za podněcování k nenávisti, islamofobii a zbytečnému provokování muslimů.
Jak o prvních generací muslimů, a tedy těch nejvěrnějších následovníku Mohameda, smýšleli první křesťané, co se setkali s onou v naších mediích tisíckrát opakovanou muslimskou tolerancí? Například svatý Maxim Vyznavač o nich napsal: "Vždyť co je hrozivější než zlo, které dnes postihuje svět (tj. invaze muslimů)? A co je strašnější pro bystře usuzující lidi než vývoj událostí? Co je politováníhodnější a děsivější pro ty, kteří je prožívají? Vidět barbary na poušti, jak překračují země druhých, jako by byly jejich vlastní." (Zdroj citace.)
