V sobotu došlo k teroristickému útoku ve Švédsku. Nejspíše sebevražedný atentátník se pokusil provést útok na švédské civilisty, kvůli tomu, že dle jeho názoru a jeho spolupachatelů, švédové podporují válku proti islámu. Mají se toho dopouštět vysláním vojáku do Afganistanu a svobodu projevu.
Jak jsem čekal, opět tento útok vyvolal rozporuplné reakce. Mně osobně zaujal článek blogera z Idnes.cz pod názvem „Budiž proklet muslimský vrah a muslimská vražedkyně! Amen.“ S prokletím vrahů souhlasím, ale volání autora, na základě Bible, po vyvraždění rodin zločinců (v našem případě muslimských teroristů), ve mně vyvolává obavu.
Obavu z toho, že takovýto přístup by vedl k roztočení kolotoče nenávisti a masakrů, což by rozhodně nebylo v zájmu nikoho. Teroristický útok ve Švédsku ukazuje na to, před čím já osobně varuji v muslimské komunitě již dlouho, pokud někdo souhlasí s terorem proti Izraelcům je jen krůček k souhlasu s terorem proti ostatním lidem, které nějaký duchovní nebo muslimsky vůdce označí za vinné utrpením „muslimů“.
Co by tedy ale měli švédové a další evropské národy učinit? Nejzákladnějším bodem je začít reálně řešit otázku muslimského extremismu. Doposud totiž vlastně nevíme co muslimský extremismus vlastně je. Každý si pod tím představuje něco jiného a tak je pro vyznavače radikálního islámu velice jednoduché bezpečně kličkovat jak na veřejnosti tak v mediích.
Také je potřeba, aby si muslimové a jejich představitelé uvědomili, že nelze na jedné straně tvrdit, že „jsme proti terorismu, ale v případě konfliktu Izrael – Palestina je terorismus možný“. Nelze odsuzovat al-Qida a současně chválit Hamas a Hizballáh.
Současně s tím, je potřeba aby v celé Evropské unii se začalo s podporou skutečných evropských muslimů a integraci muslimských přistěhovalců. Měly by se podporovat v co největší míře společenské diskuze na téma islámu a muslimů, přesně by se měly definovat pojmy (co je terorismus, co je extremismus apod.) a hlavně by se monitorováni co která skupina mezi muslimy propaguje mělo odehrávat nejen na úrovní státních bezpečnostních služeb, ale i akademické půdě, aby bylo umírněným muslimům umožněno zaujímat veřejné postoje.
Jen tímto způsobem lze účinně čelit muslimskému extremismu a současně s tím i islamofobii. Musíme si uvědomit, že cílem extremistů z obou stran je likvidace evropského liberalismu a demokracie ve prospěch totalitního systému a náboženství či svobody jsou pouze důvody, za které se tito extremisté schovávají.
V dnešním globalizovaném světě, je celkem spodivem, že se cílem teroristů zatím staly okolní zemně a ne Česká republika. Musíme se totiž připravit na to, že díky naši otevřené proizraelské politice a proamerické orientaci je jej otázka času, kdy nějaký stoupenec radikálního islamismu zaútočí i u nás. Například jsem před nedávnem ve varováni Německé tajné služby četl, že má informace o plánech na útoky radikálu v Německu a České republice.
Naše společnost, by ale neměla nátlaku extremistu ustupovat. Neměli bychom demontovat naši liberální demokracii, ale naopak posílit snahu o její zachováni a podporou umírněných muslimů vzkázat všem radikálům, že my teroru neustoupíme. Ani z jedné, ani z druhé strany.
