Minulý týden byla v Praze jedna z ulic pojmenována po americkém prezidentovi Ronaldu Reganovi. Nedávno jsme si i připomněli výročí narozeni tohoto politika a jako vždy u velkých státníku, došlo na halasné debaty a komentáře, proč (ne)pojmenovat ulici po něm a proč je či není dobrým člověkem.
Ronald Regan nepřítel nenávisti a diskriminace
Minulý týden byla v Praze jedna z ulic pojmenována po americkém prezidentovi Ronaldu Reganovi. Nedávno jsme si i připomněli výročí narozeni tohoto politika a jako vždy u velkých státníku, došlo na halasné debaty a komentáře, proč (ne)pojmenovat ulici po něm a proč je či není dobrým člověkem.
Nevím kde se v lidech bere ta touha zbožšťovat či démonizovat druhé ad absurdum. Ronald Regan je toho víc než příkladem. Pro jedné to je adept na polobožství a pro druhé je jeho jméno synonymem samotného ďábla.
Pro mě osobně je Ronald Regan člověkem, který měl dobré i zle charakterové vlastnosti a který vykonal mnoho dobra a občas i něco zlého. Nebudu hodnotit jeho život, neboť to přísluší pouze Bohu, ale rád bych se zamyslel nad podstatnou věcí v které by Regan mohl, ale bohužel mnohdy není inspirací pro jeho kritiky a obdivovatele.
Pozorně jsem si přečetl jeden z jeho životopisů od a zaujaly mně dvě věci. Reganuv odpor k rasismu a diskriminaci i jeho až láskyplný vztah k lidem s rodinou tradici „problému“. Oním problémem je alkoholová závislost. V případě Ronalda Regana bylo tragedii, že jeho otec byl propadlý alkoholismu. Ale zároveň byl jeho otec i matka zásadními odpůrci jakékoliv formy diskriminace nebo nesnášenlivosti.
Je smutné, že mnozí z obdivovatelů Regana, se zároveň chlubí svou nesnášenlivosti vůči různým etnikům nebo náboženstvím a dokonce se v této nesnášenlivosti zaštiťují i samotným Reganem.
Možná by nebylo od věci, kdybychom se inspirovali v Reganově pevné víře, že kdokoliv je věrný ústavě USA, má právo na rovné zacházení a přístup ze strany státu ať již je jakékoliv víry, etnika apod. Regan například podpořil odkaz Martina Luthera Kinga Jr. Slovy „zatímco ostatní, bílí i černí, hlásali nenávist, on učil zásadám lásky a nenásilí.“
Regan také rád vzpomínal na jasny postoj svého otce Jacka k diskriminaci. Rád vyprávěl svým spolupracovníkům o jedné příhodě ze života jeho otce. Jednou se jeho otec v zimě chtěl ubytovat v jednom americkém hotelu. Když zapisoval své jméno přečetl si ho recepční a poznaje, že je katolík mu řekl: „U nás se Vám bude líbit, neubytováváme zde židy. Reganov otec se rozčilil a řekl: „Jsem katolík a když to zašlo tak daleko, že neubytujete židy, neubytujete ani mně.“ Sebral se odešel a radši strávil noc v studeném automobilu.
Jak řekl samotný Regan:
„Od dětství mě vychovávali rodiče, kteří věřili, že nesnášenlivost a předsudky jsou ty nejhorší prohřešky, kterými se člověk může provinit.“
Nevím kde se v lidech bere ta touha zbožšťovat či démonizovat druhé ad absurdum. Ronald Regan je toho víc než příkladem. Pro jedné to je adept na polobožství a pro druhé je jeho jméno synonymem samotného ďábla.
Pro mě osobně je Ronald Regan člověkem, který měl dobré i zle charakterové vlastnosti a který vykonal mnoho dobra a občas i něco zlého. Nebudu hodnotit jeho život, neboť to přísluší pouze Bohu, ale rád bych se zamyslel nad podstatnou věcí v které by Regan mohl, ale bohužel mnohdy není, inspirací pro jeho kritiky a obdivovatele.
Pozorně jsem si přečetl jeden z jeho životopisů a zaujaly mně dvě věci. Reganuv odpor k rasismu a diskriminaci i jeho, až láskyplný, vztah k lidem s rodinou tradici „problému“. Oním problémem je alkoholová závislost. V případě Ronalda Regana bylo tragedii, že jeho otec byl propadlý alkoholismu. Ale zároveň byl jeho otec i matka zásadními odpůrci jakékoliv formy diskriminace nebo nesnášenlivosti.
Je smutné, že mnozí z obdivovatelů Regana, se zároveň chlubí svou nesnášenlivosti vůči různým etnikům nebo náboženstvím a dokonce se v této nesnášenlivosti zaštiťují i samotným Reganem.
Možná by nebylo od věci, kdybychom se inspirovali v Reganově pevné víře, že kdokoliv je věrný ústavě USA, má právo na rovné zacházení a přístup ze strany státu ať již je jakékoliv víry, etnika apod. Regan například podpořil odkaz Martina Luthera Kinga Jr. Slovy „zatímco ostatní, bílí i černí, hlásali nenávist, on učil zásadám lásky a nenásilí.“
Regan také rád vzpomínal na jasny postoj svého otce Jacka k diskriminaci. Rád vyprávěl svým spolupracovníkům o jedné příhodě ze života jeho otce. Jednou se jeho otec v zimě chtěl ubytovat v jednom americkém hotelu. Když zapisoval své jméno přečetl si ho recepční a poznaje, že je katolík mu řekl: „U nás se Vám bude líbit, neubytováváme zde židy. Reganov otec se rozčilil a řekl: „Jsem katolík a když to zašlo tak daleko, že neubytujete židy, neubytujete ani mně.“ Sebral se odešel a radši strávil noc v studeném automobilu.
Jak řekl samotný Regan:
„Od dětství mě vychovávali rodiče, kteří věřili, že nesnášenlivost a předsudky jsou ty nejhorší prohřešky, kterými se člověk může provinit.“
