Generální tajemník Arabské ligy Amr Músa prohlásil, že západní armády postupují v případě Libye v rozporu s tím, na čem se dohodly s arabskými vládami. Músa dodal, že západní armády měly civilisty bránit a ne je bombardovat. Jak to vypadá, děje se v případě Libyjské intervence to čeho jsem se obával.
První známky rozkolu v arabsko-západním spojenectví:?
Generální tajemník Arabské ligy Amr Músa prohlásil, že západní armády postupují v případě Libye v rozporu s tím, na čem se dohodly s arabskými vládami. Músa dodal, že západní armády měly civilisty bránit a ne je bombardovat. Jak to vypadá, děje se v případě Libyjské intervence to čeho jsem se obával.
S oblibou konspiračních teorii v dnešním muslimském světě, je možné slova Amry Músy chápat jako „vraženi nože do zad“. Západní politici zdůrazňovali, že není jejich cílem okupace Libye apod. proto se snažili o zapojení arabských zemí a na počátku to vypadalo, že se jim to podařilo. Teď může celá situace směřovat k stavu, kdy původně proti Kadafiovské veřejné mínění arabských zemí se postupně postaví na jeho stranu.
Nebyl by to první obrat v historii vztahu západu a arabského světa. Podobně i v případě první války v zálivu spojenecké armády nejprve zachránily arabské režimy a hlavně kuvajtské civilisty před tyranii Sadáma Husajna, aby se poté arabské veřejné mínění postavilo na stranu jeho tyranie proti Evropě a USA.
Pokud by se zapojení západních armád do libyjského konfliktu prodlužovalo a civilní oběti by narůstaly, společně s podobnými projevy arabsko-muslimských představitelů jako měl Amr Músa, mohlo by opět dojit k nárůstů napětí mezi muslimským a západním světem, který by měl nepříjemný dopad i na vztah muslimů v Evropě s většinovou společností.
Člověk se pak může ptát, jestli by nebylo lepší ponechat arabské a muslimské národy jejich tyraniím a brutálním občanským válkám, posílit ozbrojené síly našich zemí, omezit se pouze na preventivní údery proti teroristům a přeorientovat naši ekonomiku na jiné zdroje surovin a trhy?
S oblibou konspiračních teorii v dnešním muslimském světě, je možné slova Amry Músy chápat jako „vraženi nože do zad“. Západní politici zdůrazňovali, že není jejich cílem okupace Libye apod. proto se snažili o zapojení arabských zemí a na počátku to vypadalo, že se jim to podařilo. Teď může celá situace směřovat k stavu, kdy původně proti Kadafiovské veřejné mínění arabských zemí se postupně postaví na jeho stranu.
Nebyl by to první obrat v historii vztahu západu a arabského světa. Podobně i v případě první války v zálivu spojenecké armády nejprve zachránily arabské režimy a hlavně kuvajtské civilisty před tyranii Sadáma Husajna, aby se poté arabské veřejné mínění postavilo na stranu jeho tyranie proti Evropě a USA.
Pokud by se zapojení západních armád do libyjského konfliktu prodlužovalo a civilní oběti by narůstaly, společně s podobnými projevy arabsko-muslimských představitelů jako měl Amr Músa, mohlo by opět dojit k nárůstů napětí mezi muslimským a západním světem, který by měl nepříjemný dopad i na vztah muslimů v Evropě s většinovou společností.
Člověk se pak může ptát, jestli by nebylo lepší ponechat arabské a muslimské národy jejich tyraniím a brutálním občanským válkám, posílit ozbrojené síly našich zemí, omezit se pouze na preventivní údery proti teroristům a přeorientovat naši ekonomiku na jiné zdroje surovin a trhy?
