Nezájem Evropanů o umírněné muslimy podporuje radikály

Nezájem Evropanů o umírněné muslimy podporuje radikály Je až neuvěřitelné, že USA jsou největším nepřítelem radikálních islamistů, otevřeně podporují umírněné muslimy a přitom mají mnohem lepší bezpečnost, než evropské země uplatňující vůči radikálnímu islamismu politiku appeasementu a umírněné muslimy prakticky ignorují. Je až neuvěřitelné, že USA jsou největším nepřítelem radikálních islamistů, otevřeně podporují umírněné muslimy a přitom mají mnohem lepší bezpečnost, než evropské země uplatňující vůči radikálnímu islamismu politiku appeasementu a umírněné muslimy prakticky ignorují.

Jenom za poslední půlrok bylo v Evropě zadrženo několik desítek islamistů, kvůli přípravám různých bombových atentátu a prognózy většiny analytiků nejsou vůbec optimistické. Podle jejich předpokladu pro rok 2011, by hrozba atentátu měla být větší než v roce 2010, a napětí mezi muslimskou menšinou a ostatními Evropany bude narůstat.
Analyzujeme-li situaci v USA a Evropě, nacházíme zásadní rozdíl vývoje muslimských komunit. Spojené státy byly cílem zatím největšího teroristického útoku a na rozdíl od mnoha Evropanů, Američané nejsou na teror ve svém okolí zvyklí, dalo se čekat, že jejich reakce bude mnohem ostřejší, než reakce Evropanů a budou mít mnohem větší problémy se svou muslimskou komunitou. Opak se ale stal pravdou.
V Evropě dochází ke vzniku lokálních uzavřených komunit, které se sice snaží dle „požadavku“ doby prezentovat na veřejnosti pozitivně a tolerantně, uvnitř ve skutečnosti postupně zavádějí středověkou interpretaci islámského práva (šária) a šíří náboženskou nesnášenlivost.
Ve Spojených státech, ale je trend opačný. Muslimské komunity se otevírají okolní společnosti a místo radikalizace dochází uvnitř mezi muslimy k celokomunitnímu odmítnutí extremismu. Zatímco evropské bezpečnostní orgány mají problém získávat ideologicky přesvědčené muslimy pro spolupráci, a musí si je opatřovat pomocí různých úplatků a jejich spolehlivost je velice sporná, v USA tvoří páteř protiteroristického systému tisíce oddaných muslimů, kteří slouží ve všech úrovních FBI, CIA apod.  Další desítky tisíc amerických muslimů tvoří páteř americké armády v Iráku, Afganistanu.
Já osobně jsem strávil v evropské muslimské komunitě víc jak 12 let a letos jsem mohl díky grantu Ministerstva zahraničí USA poznat i zkladní konstrukci amerického přístupu vůči muslimské menšině. Ze seznámení s americkým modelem integrace musím říci, že jeho vysoká efektivita, při malých nákladech kontrastuje zcela jasně s byrokraticky neefektivními evropskými pokusy, které mnohdy pouze směřují k zametání problému pod koberec a tedy jejich hromadění.
Například pro mnoho českých politiků je důležitější obchod, než zásady a morálka. Jako příklad bych uvedl situaci s Jiřím Paroubkem, který navštívil Sýrii a byl za to kritizován a napadán mnoha pravicovými politiky, že se paktuje s diktaturou a státem, který podporuje terorismus. Když, ale jela delegace podnikatelů a politiků z ODS a ČSSD do Saudské Arábie, neprotestoval nikdo, ani z těch, kdož útočili na Jiřího Paroubka a to dokonce ani pro-izraelské weby a pro-izraelská lobby.
Tak například ODS je proti multikulturalismu, ale přitom mnoho jejich vlivných osob udržuje kontakty a podporuje islamisty, kteří odmítají například existenci státu Izrael a podporují sebevražedné atentáty, proti izraelským civilistům. A nenechte se mýlit, ČSSD se svými politiky na tom není nijak lépe.  Stejně tak mi je nepochopitelné, že mnozí představitelé křesťanských a židovských církví horují před hrozbou islámského radikalismu, ale přitom se stýkají a veřejně pomáhají podporovat ty, kteří tento radikalismus podporují.
Myslím si, že zcela jasně naznačil, v čem je „zakopaný pes“ Roman Joch, během veřejné panelové diskuze na téma muslimských komunit počátkem prosince v Brně, „Evropa by si měla uvědomit, že muslimové jsou a budou její součástí a Evropa by měla konstruktivně čelit, jak islamofobii, tak i radikálnímu islámu“. Osobně jsem přesvědčen, že pokud se mnozí evropští politici nevzchopí a místo appeasementu, nezačnou reálně řešit otázku umírněných a radikálních muslimů, bude docházet k nárůstu jak terorismu, tak i islamofobie.“
Postoj českých bezpečnostních sil a politiků ve mně vyvolává nepříjemný pocit, že si myslí o muslimech, že jsou zde jen na návštěvě a že prostřednictvím několika ovládaných osob si mohou s muslimy dělat, co chtějí, ale zkušenost západní Evropy varuje, že pokud se nezačnou umírnění muslimové podporovat na počátku vzniku muslimských komunit, velice snadno nad komunitami získají kontrolu a začnou šířit vliv zahraniční ideologové netolerantního islamismu.

Jenom za poslední půlrok bylo v Evropě zadrženo několik desítek islamistů, kvůli přípravám různých bombových atentátu a prognózy většiny analytiků nejsou vůbec optimistické. Podle jejich předpokladu pro rok 2011, by hrozba atentátu měla být větší než v roce 2010, a napětí mezi muslimskou menšinou a ostatními Evropany bude narůstat.

Analyzujeme-li situaci v USA a Evropě, nacházíme zásadní rozdíl vývoje muslimských komunit. Spojené státy byly cílem zatím největšího teroristického útoku a na rozdíl od mnoha Evropanů, Američané nejsou na teror ve svém okolí zvyklí, dalo se čekat, že jejich reakce bude mnohem ostřejší, než reakce Evropanů a budou mít mnohem větší problémy se svou muslimskou komunitou. Opak se ale stal pravdou.

V Evropě dochází ke vzniku lokálních uzavřených komunit, které se sice snaží dle „požadavku“ doby prezentovat na veřejnosti pozitivně a tolerantně, uvnitř ve skutečnosti postupně zavádějí středověkou interpretaci islámského práva (šária) a šíří náboženskou nesnášenlivost.

Ve Spojených státech, ale je trend opačný. Muslimské komunity se otevírají okolní společnosti a místo radikalizace dochází uvnitř mezi muslimy k celokomunitnímu odmítnutí extremismu. Zatímco evropské bezpečnostní orgány mají problém získávat ideologicky přesvědčené muslimy pro spolupráci, a musí si je opatřovat pomocí různých úplatků a jejich spolehlivost je velice sporná, v USA tvoří páteř protiteroristického systému tisíce oddaných muslimů, kteří slouží ve všech úrovních FBI, CIA apod.  Další desítky tisíc amerických muslimů tvoří páteř americké armády v Iráku, Afganistanu.

Já osobně jsem strávil v evropské muslimské komunitě víc jak 12 let a letos jsem mohl díky grantu Ministerstva zahraničí USA poznat i zkladní konstrukci amerického přístupu vůči muslimské menšině. Ze seznámení s americkým modelem integrace musím říci, že jeho vysoká efektivita, při malých nákladech kontrastuje zcela jasně s byrokraticky neefektivními evropskými pokusy, které mnohdy pouze směřují k zametání problému pod koberec a tedy jejich hromadění.

Například pro mnoho českých politiků je důležitější obchod, než zásady a morálka. Jako příklad bych uvedl situaci s Jiřím Paroubkem, který navštívil Sýrii a byl za to kritizován a napadán mnoha pravicovými politiky, že se paktuje s diktaturou a státem, který podporuje terorismus. Když, ale jela delegace podnikatelů a politiků z ODS a ČSSD do Saudské Arábie, neprotestoval nikdo, ani z těch, kdož útočili na Jiřího Paroubka a to dokonce ani pro-izraelské weby a pro-izraelská lobby.

Tak například ODS je proti multikulturalismu, ale přitom mnoho jejich vlivných osob udržuje kontakty a podporuje islamisty, kteří odmítají například existenci státu Izrael a podporují sebevražedné atentáty, proti izraelským civilistům. A nenechte se mýlit, ČSSD se svými politiky na tom není nijak lépe.  Stejně tak mi je nepochopitelné, že mnozí představitelé křesťanských a židovských církví horují před hrozbou islámského radikalismu, ale přitom se stýkají a veřejně pomáhají podporovat ty, kteří tento radikalismus podporují.

Myslím si, že zcela jasně naznačil, v čem je „zakopaný pes“ Roman Joch, během veřejné panelové diskuze na téma muslimských komunit počátkem prosince v Brně, „Evropa by si měla uvědomit, že muslimové jsou a budou její součástí a Evropa by měla konstruktivně čelit, jak islamofobii, tak i radikálnímu islámu“. Osobně jsem přesvědčen, že pokud se mnozí evropští politici nevzchopí a místo appeasementu, nezačnou reálně řešit otázku umírněných a radikálních muslimů, bude docházet k nárůstu jak terorismu, tak i islamofobie.“

Postoj českých bezpečnostních sil a politiků ve mně vyvolává nepříjemný pocit, že si myslí o muslimech, že jsou zde jen na návštěvě a že prostřednictvím několika ovládaných osob si mohou s muslimy dělat, co chtějí, ale zkušenost západní Evropy varuje, že pokud se nezačnou umírnění muslimové podporovat na počátku vzniku muslimských komunit, velice snadno nad komunitami získají kontrolu a začnou šířit vliv zahraniční ideologové netolerantního islamismu.