Občas v diskuzích kolem arabských a muslimských otázek narážím na téma „arabského nacismu“ či „muslimského antisemitismu“. Jistě je pravda, že mnozí Arabové či muslimové obdivovali a obdivují nacistickou ideologii a antisemitismus (například syn Vladimíra Sáňky), ale stejně tak se obdivem k nacismu a antisemitismu chlubí mnozí příslušníci jiných národu, včetně mnoha Čechu.
Muslimové zachraňující židy proti muslimským antisemitům
Občas v diskuzích kolem arabských a muslimských otázek narážím na téma „arabského nacismu“ či „muslimského antisemitismu“. Jistě je pravda, že mnozí Arabové či muslimové obdivovali a obdivují nacistickou ideologii a antisemitismus (například syn Vladimíra Sáňky), ale stejně tak se obdivem k nacismu a antisemitismu chlubí mnozí příslušníci jiných národu, včetně mnoha Čechu.
Bylo by nelogické a odporující jak zdravému rozumu, tak i dobru odsoudit jeden národ nebo jedny věřící kolektivně. Je správné hovořit o špatnosti, ale není správné uplatňovat kolektivní tresty a odsouzení.
Pro mě osobně je smutné, že se hodně hovoří o arabském, muslimském nacismu a antisemitismu, ale nehovoří se o lidech, kteří takové názory a přesvědčení odmítají. Příkladu je mnoho, ale já bych rád poukázal na příklad marockého krále Muhammada V., který židy chránil před evropskými kolaboranty s nacismem. Stejně tak odmítal, a jeho rodina stále odmítá, antisemitismus šířený saúdskoarabskými duchovními. Jistě není nezajímavé, že radikalizaci marockých přistěhovalců v Evropě a podporou antisemitismu mezi nimi nestojí marocký král nebo jeho vláda, ale naopak lidé finančně a ideologicky podporováni ze Saudské Arábie a na ni napojených organizací.
Dalším bojovníkem proti antisemitismu a neonacismu je Kaddour Benghabrit, který využil pařížskou mešitu k ukrytí pronásledovaných židů a vydával jim falešné potvrzení o muslimském náboženství, aby se mohli krýt při kontrole proč jsou obřezaní.
Obdobně i tuniský aristokrat Chalid Abdulwahab, který kryl židy před německými vojáky v Tunisku. Nebo vládce Tuniska pod německou a Francouzkou okupací Moncef Bej, který nejen židy kryl, ale také vzkázal arabským a muslimským kolaborantům s nacismem, že nechá zabít kohokoliv kdo by židy udal nebo jinak jim ublížil.
Je vtipné, že v době kdy mezi egyptskými, syrskými a palestinskými Araby a muslimy posilovali své pozice stoupenci nacismu a antisemitismu, tak alžírští duchovní vedení Abdelhamid Ben Badis (zakladatel arabsko-židovské ligy Alžíru v roce 1931) odmítli jak teologické zdůvodnění nenávisti vůči židům, tak i odsoudili kteréhokoliv Araba či muslima, který by přijal nabídku francouzských kolaborantu s nacismem mít prospěch se zabaveného majetku židů. V jeho práci na pomoc židům pokračoval pak šejk Taieb el-Okbi, který vedl muslimské duchovní k tomu, aby odmítli při kázáních nenávist vůči židům.
Podobných příběhu je mnohem více a je smutné, že dnešní islamisté a mnozí Arabové či muslimové se nechávají strnout vlnou antisemitismu a špiní tak památku statečných muslimů, kteří v dobách druhé světové války zachraňovali čest muslimského a arabského světa. Bohužel jak jsme psal výše, za šířením této nenávisti mezi muslimy může hlavně vlna islamismu s finanční podporou saúdskoarabských zdrojů.
Ukázka arabských vůdců odmítajících poslechnout evropské kolaboranty s nacismem a vlně antisemitismu zde.
Bylo by nelogické a odporující jak zdravému rozumu, tak i dobru odsoudit jeden národ nebo jedny věřící kolektivně. Je správné hovořit o špatnosti, ale není správné uplatňovat kolektivní tresty a odsouzení.
Pro mě osobně je smutné, že se hodně hovoří o arabském, muslimském nacismu a antisemitismu, ale nehovoří se o lidech, kteří takové názory a přesvědčení odmítají. Příkladu je mnoho, ale já bych rád poukázal na příklad marockého krále Muhammada V., který židy chránil před evropskými kolaboranty s nacismem. Stejně tak odmítal, a jeho rodina stále odmítá, antisemitismus šířený saúdskoarabskými duchovními. Jistě není nezajímavé, že radikalizaci marockých přistěhovalců v Evropě a podporou antisemitismu mezi nimi nestojí marocký král nebo jeho vláda, ale naopak lidé finančně a ideologicky podporováni ze Saudské Arábie a na ni napojených organizací.
Dalším bojovníkem proti antisemitismu a neonacismu je Kaddour Benghabrit, který využil pařížskou mešitu k ukrytí pronásledovaných židů a vydával jim falešné potvrzení o muslimském náboženství, aby se mohli krýt při kontrole proč jsou obřezaní.
Obdobně i tuniský aristokrat Chalid Abdulwahab, který kryl židy před německými vojáky v Tunisku. Nebo vládce Tuniska pod německou a Francouzkou okupací Moncef Bej, který nejen židy kryl, ale také vzkázal arabským a muslimským kolaborantům s nacismem, že nechá zabít kohokoliv kdo by židy udal nebo jinak jim ublížil.
Je vtipné, že v době kdy mezi egyptskými, syrskými a palestinskými Araby a muslimy posilovali své pozice stoupenci nacismu a antisemitismu, tak alžírští duchovní vedení Abdelhamid Ben Badis (zakladatel arabsko-židovské ligy Alžíru v roce 1931) odmítli jak teologické zdůvodnění nenávisti vůči židům, tak i odsoudili kteréhokoliv Araba či muslima, který by přijal nabídku francouzských kolaborantu s nacismem mít prospěch se zabaveného majetku židů. V jeho práci na pomoc židům pokračoval pak šejk Taieb el-Okbi, který vedl muslimské duchovní k tomu, aby odmítli při kázáních nenávist vůči židům.
Podobných příběhu je mnohem více a je smutné, že dnešní islamisté a mnozí Arabové či muslimové se nechávají strnout vlnou antisemitismu a špiní tak památku statečných muslimů, kteří v dobách druhé světové války zachraňovali čest muslimského a arabského světa. Bohužel jak jsme psal výše, za šířením této nenávisti mezi muslimy může hlavně vlna islamismu s finanční podporou saúdskoarabských zdrojů.
Ukázka arabských vůdců odmítajících poslechnout evropské kolaboranty s nacismem a vlně antisemitismu zde.
