Jsem bývalý pedagog, ředitel školy; mám odučeno 45 let. Maturoval jsem v roce 1954. K danému případu jen tři připomínky.
1) Pokud se na na výsledku shodli všichni členové maturitní komise, při čemž předseda je vždy z jiné školy, nemělo by se vůnec nic řešit. Navíc o průběhu zkoušky je vždy pořízen zápis.
V tomto případě postup nadřízeného organu zcela zpochybnil autoritu pedagogů.
Pak se divíme, jaký stav je na našich školách.
2) Nejméně tři členy komise jmenovala ředitelka školy. To by automaticky mělo znamenat, že za jmenovanými stojí, zná je, důvěřuje jim. O průběh maturitních zkoušek by se z vlastního popudu měla zajímat, případně osobně se alespoň některé zkoušky zúčastnit. Pak by nemohlo přijít k tomu, že následně zruší, nebo dovolí zrušit rozhodnutí komise.
3) Nemám pochybnosti o první maturitní komisi, spíše o druhé. Ptám se, jaká je pravděpodobnost, že si student vytáhne stejnou otázku? Jak je možné, že projde jen o jeden bod navíc? Nebylo rozhodnutí komise alibistické či dokonce zbabělé? Nepodlehla komise nátlaku? Závěr. Doporučil bych nadřízenému orgánu odvolání ředitelky, a to pro nedostatečné plnění povinností vycházejících z její funke, i pro nevhodné charakterové vlastnosti.
