Andalusie je dávaná dnešní Evropě za vzor „tolerance“ a multikulturní společnosti. Je to jeden z mýtu dob osvícenství, že situace v Andalusii byla úžasná a byla zničena teprve rechristianizaci. Období Andalusie mělo své světlé i stinné stránky, obdobně jako ve středověké Evropě, ale rozhodně ho nelze charakterizovat jako období rozkvětu a porozuměními mezi náboženskými komunitami, jak to činí někteří levicově orientování lidé.
Mučedníci věku „tolerance“ v Andalusii
Andalusie je dováná dnešní Evropě za vzor „tolerance“ a multikulturní společnosti. Je to jeden z mýtu dob osvícenství, že situace v Andalusii byla úžasná a byla zničena teprve rechristianizaci. Období Andalusie mělo své světlé i stinné stránky, obdobně jako ve středověké Evropě, ale rozhodně ho nelze charakterizovat jako období rozkvětu a porozuměními mezi náboženskými komunitami, jak to činí někteří levicově orientování lidé.
Příběh dokreslující stav Andaluské společnosti je příběh hnutí „Córdobských mučedníku“, jde o příběh vzniků hnutí, které vzniklo v inspiraci ke křesťanskému hnutí z dob pohanského Říma a které se stalo pro muslimskou vládu takovým nebezpečím, že proti němu zakročovala velice tvrdě a pomáhali ji v tom i mnozí představitelé křesťanské církve žijící pod nadvládou muslimů.
Dokonce kvůli tomuto hnuti svolali koncil na kterém se pokoušeli o odsouzení Córdobských mučedníku jako heretiků. Není jistě bez zajímavosti, že postoj těchto představitelů křesťanské církve byl podoben postoji mnoha lidí a politiků z dnešní Evropy, kteří označují varováni před problematickými směry mezi muslimy za podněcováni nenávisti a zbytečným provokováním muslimů.
Zrod Córdobských mučedníku
K zrodu hnutí Córdobských mučedníku došlo neplánovaně a náhodou. Podle historiků se datuje počátek mučednictví ke knězi Perfectovi, který byl znalý islámu, arabštiny a muslimové nedokázali pochopit jak přes to vše může odmítat islám. Tento kněz často rozmlouval na tržišti s muslimskými prodavači a ti jej jednou vyzvali, aby řekl svůj názor na Mohameda. Kněz si byl vědom toho, že kdyby řekl svůj názor, byl by odsouzen jako rouhač za urážku Mohameda k smrti a tak odmítl odpovědět. Vyčetl také muslimským prodavačům, že jej chtějí vlákat do léčky, aby jej pak mohli nechat popravit nebo násilím donutit k přijeti islámu. Muslimové to odmítli a přísahali, že mu nic neučiní. Kněz Perfectus tedy odpověděl, že podle křesťanů je Mohamed služebníkem ďábla a Alláh je ďábel.
Muslimové jej nejprve nechali nepokoji, ale poté si někteří z muslimů uvědomili, že by mohli byt obvinění jinými muslimy před islámským soudem z tolerance rouhačství a tak radši sami šli nahlásit kněze a jeho urážku Mohameda islámskému soudu.
Islámský soud nechal kněze Perfekta zatknout a odsoudil ho za urážku Mohameda k trestu smrti. O několik měsíců později byla veřejně provedena knězova poprava. Bylo to 18 dubna roku 850 po Kristu. Kněz byl tehdy předveden před davy muslimů jásajícími nad koncem postního měsíce ramadánu a těšící se na popravu křesťana hanobícího Mohameda. Kněz na popravišti neodvolal svá slova o Mohamedovi a naopak ještě veřejně zvolal, že „ano řekl jsem ta slova a pravím vám, že váš prorok byl podvodník, cizoložník a zplozenec pekla. Vaše víra je vírou v satana a všechny vás čekají plameny gehenny (pekla)“, jeho slova utnul až katův meč.
Část córdobských křesťanů se shromáždila a vzala Perfctovo tělo k pohřebí do hrobky světce Aciscla, který byl zavražděn Římany během pronásledováni v době římské říše. Pohřbeni Prefektova těla do té hrobky mělo symbolizovat spojení obou mučedníku a jejich síly víry v Krista.
Již krátce po vraždě Perfekta byl jiný křesťan jménem Jan zbičován za to, že měl říkat urážlivá slova o Mohamedovi. Podle kronikářů se muslimské úřady snažily přesvědčit křesťany, aby veřejně neříkali slova hanobící Mohameda, neboť nestály o vypuknutí muslimských pogromů proti křesťanům, přes to vše se mezi muslimy v Andalusii a hlavně Córdobě začaly vzmáhat protikřesťanské nálady.
Perfectova smrt připomněla části křesťanů kořeny jejich víry, kdy bylo ctí zemřít za Kristovo jméno a tak začali do Córdoby přicházet křesťané s cílem veřejně odmítat islám a Mohameda a nechat se tak od muslimů zavraždit a stát se křesťanskými mučedníky.
Mezi dalšími příklady Córdobských mučedníku nalezneme mnich jménem Izak, který byl zaměstnán ve státní správě Córdoby a před muslimy zvolal: „Váš prorok lhal, oklamal vás, buď proklet ten ničema.“ Jeden z muslimů na něj zvolal, že musí být blázen nebo opilý, když veřejně volá taková slova a ví, že podle islámského práva šaria za ně přísluší pouze smrt. Mnich mu odpověděl: „Jsem při smyslech a vína jsme se nikdy nedotkl. Jen z planoucí lásky k pravdě jsem se odvážil tebe a ostatní zde přítomné takhle oslovit. Odsuďte mně k smrti. Nejenže se vašeho rozsudku nebojím, ale toužím po něm, protože, jak řekl náš Pán (Ježíš):“ „Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.“ (Matouš 5:10)
Mnich Izák byl veřejně muslimy popraven 3 června 851. Jen dva dny na to byl popraven další křesťan jménem Sancho za urážku Mohameda. To posílilo mezi části křesťanů vzpomínku na pronásledováni křesťanů v dobách pohanského Říma a několik dní po Izákové popravě předstoupila před muslimy šestice křesťanů, společně s Izakovým strýcem, kteří prohlásili, že souhlasí se slovy svatých mučedníku Izáka a Sancha. Muslimové je nechali popravit a během dalších týdnu se obdobně veřejně proti islámu a Mohamedovi vyjádřilo dalších 11 křesťanů, kteří byli muslimy popravení. Je smutné, že se proti tomuto vraždění křesťanů za jejich přesvědčení nepostavil žádny muslim.
Naopak vlna sebeobětováni křesťanů vyvolal strach mezi části křesťanů a církevními představiteli, kteří měli strach z muslimské odplaty proti všem křesťanům za hnutí Córdobských mučedníku a tak svolali církevní představitele koncil na kterém odsoudili veřejné rouháni proti Mohamedovi a provokování kázáním evangelia na veřejnosti. To pouze jen posílilo přesvědčení mezi skalními křesťany o správnosti mučednictví a o tom, že církev již Krista a jeho věrné prodala ďáblu a vlna mučednictví zesílila. Například o pátečních modlitbách vstoupili do córdobské mešity dva mniši, kteří tam začali kázat: „Věřícím kynou nebesa, ale na vás nevěřící, čeká tlama pekelná“, apod. hned byli zadrženi a popraveni na tržišti jako rouhači proti islámu.
Hnutí Córdobských mučedníku završil biskup Eulogius a mladá křesťanská konvertitka od islámu Leocritia. Biskup Eulogius sepsal podrobně vše o hnutí Córdobských mučedníku a odeslal to do křesťanských zemí, aby informoval o útlaku křesťanů muslimy. Krátce poté byl zatčen muslimy za to, že přivedl ke křesťanství Leocriti, která byla z muslimské rodiny.
Muslimská vláda, ale nechtěla odsoudit k smrti tak významného křesťanského představitele a tak jej odsoudila pouze k zbičováni. Biskup Eulogius, ale pronesl kritická slova na adresu Mohameda a tak byl předán ministrovi Córdobského chalifátu, který jej odsoudil k smrti. Podle historiku cestou na popravu byl biskup Eulogius udeřen muslimským strážným, který biskupovi také nadával, biskup mu připitoměl slova Ježíše o nastavení i druhé tváře a nastavil mu ji. Tehdy jej muslimský strážný uhodil i do druhé tváře. Biskup byl popraven dne 11 března 859. Leocritia pro její neochotu vzdát se křesťanství a vrátit se zpět k islámu, popravili o čtyři dny později po popravě biskupa Eulogia.
Podle historiků mohl stát za znovuobnovením křesťanského vědomí mučednické smrti pro slovo Kristovo Jan Damašský, neboť jeden z mučedníku byl původem ze Sýrie a přicestoval do Andalusie z kláštera kde Jan Damašský sepsal polemiku proti islámu a Mohamedovi.
Hnutí Córdobských mučedníku sice vedlo k oživení křesťanství mezi křesťany, ale také vyprovokovalo část křesťanů a církve k podlézavosti muslimským vládcům. Například tlak muslimské vlády proti křesťanům a kolektivní represe v reakci na mučednické hnutí vedl část křesťanských představitelů, biskupů a šlechticů k veřejnému odsouzení hnutí mučedníku jako heretiků a nepřátel Krista – stalo se tak něco, co by za dob apoštolů a prvních křesťanů nebylo možné.
Obdobně i návštěvníci z Evropy popisovali, že křesťané v Andalusii varovali všechny nově příchozí před jakoukoliv veřejnou polemikou o islámu a Mohamedovi, neboť by tím jen vyvolali nenávist ze strany muslimů a ohrozili na životě tam žijící křesťany.
Tento a další příběhy krvavého soužití mezi muslimy a křesťany obsahuje kniha „Nevěřící“ od Andrew Wheatcroft, která je k dispozici i na českém knižním trhu a shromažďuje historické záznamy o vztazích mezi vyznavači obou náboženství.
Příběh dokreslující stav Andaluské společnosti je příběh hnutí „Córdobských mučedníku“, jde o příběh vzniků hnutí, které vzniklo v inspiraci ke křesťanskému hnutí z dob pohanského Říma a které se stalo pro muslimskou vládu takovým nebezpečím, že proti němu zakročovala velice tvrdě a pomáhali ji v tom i mnozí představitelé křesťanské církve žijící pod nadvládou muslimů.
Dokonce kvůli tomuto hnuti svolali koncil na kterém se pokoušeli o odsouzení Córdobských mučedníku jako heretiků. Není jistě bez zajímavosti, že postoj těchto představitelů křesťanské církve byl podoben postoji mnoha lidí a politiků z dnešní Evropy, kteří označují varováni před problematickými směry mezi muslimy za podněcováni nenávisti a zbytečným provokováním muslimů.
Zrod Córdobských mučedníku
K zrodu hnutí Córdobských mučedníku došlo neplánovaně a náhodou. Podle historiků se datuje počátek mučednictví ke knězi Perfectovi, který byl znalý islámu, arabštiny a muslimové nedokázali pochopit jak přes to vše může odmítat islám. Tento kněz často rozmlouval na tržišti s muslimskými prodavači a ti jej jednou vyzvali, aby řekl svůj názor na Mohameda. Kněz si byl vědom toho, že kdyby řekl svůj názor, byl by odsouzen jako rouhač za urážku Mohameda k smrti a tak odmítl odpovědět. Vyčetl také muslimským prodavačům, že jej chtějí vlákat do léčky, aby jej pak mohli nechat popravit nebo násilím donutit k přijeti islámu. Muslimové to odmítli a přísahali, že mu nic neučiní. Kněz Perfectus tedy odpověděl, že podle křesťanů je Mohamed služebníkem ďábla a Alláh je ďábel.
Muslimové jej nejprve nechali nepokoji, ale poté si někteří z muslimů uvědomili, že by mohli byt obvinění jinými muslimy před islámským soudem z tolerance rouhačství a tak radši sami šli nahlásit kněze a jeho urážku Mohameda islámskému soudu.
Islámský soud nechal kněze Perfekta zatknout a odsoudil ho za urážku Mohameda k trestu smrti. O několik měsíců později byla veřejně provedena knězova poprava. Bylo to 18 dubna roku 850 po Kristu. Kněz byl tehdy předveden před davy muslimů jásajícími nad koncem postního měsíce ramadánu a těšící se na popravu křesťana hanobícího Mohameda. Kněz na popravišti neodvolal svá slova o Mohamedovi a naopak ještě veřejně zvolal, že „ano řekl jsem ta slova a pravím vám, že váš prorok byl podvodník, cizoložník a zplozenec pekla. Vaše víra je vírou v satana a všechny vás čekají plameny gehenny (pekla)“, jeho slova utnul až katův meč.
Část córdobských křesťanů se shromáždila a vzala Perfctovo tělo k pohřebí do hrobky světce Aciscla, který byl zavražděn Římany během pronásledováni v době římské říše. Pohřbeni Prefektova těla do té hrobky mělo symbolizovat spojení obou mučedníku a jejich síly víry v Krista.
Již krátce po vraždě Perfekta byl jiný křesťan jménem Jan zbičován za to, že měl říkat urážlivá slova o Mohamedovi. Podle kronikářů se muslimské úřady snažily přesvědčit křesťany, aby veřejně neříkali slova hanobící Mohameda, neboť nestály o vypuknutí muslimských pogromů proti křesťanům, přes to vše se mezi muslimy v Andalusii a hlavně Córdobě začaly vzmáhat protikřesťanské nálady.
Perfectova smrt připomněla části křesťanů kořeny jejich víry, kdy bylo ctí zemřít za Kristovo jméno a tak začali do Córdoby přicházet křesťané s cílem veřejně odmítat islám a Mohameda a nechat se tak od muslimů zavraždit a stát se křesťanskými mučedníky.
Mezi dalšími příklady Córdobských mučedníku nalezneme mnich jménem Izak, který byl zaměstnán ve státní správě Córdoby a před muslimy zvolal: „Váš prorok lhal, oklamal vás, buď proklet ten ničema.“ Jeden z muslimů na něj zvolal, že musí být blázen nebo opilý, když veřejně volá taková slova a ví, že podle islámského práva šaria za ně přísluší pouze smrt. Mnich mu odpověděl: „Jsem při smyslech a vína jsme se nikdy nedotkl. Jen z planoucí lásky k pravdě jsem se odvážil tebe a ostatní zde přítomné takhle oslovit. Odsuďte mně k smrti. Nejenže se vašeho rozsudku nebojím, ale toužím po něm, protože, jak řekl náš Pán (Ježíš):“ „Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.“ (Matouš 5:10)
Mnich Izák byl veřejně muslimy popraven 3 června 851. Jen dva dny na to byl popraven další křesťan jménem Sancho za urážku Mohameda. To posílilo mezi části křesťanů vzpomínku na pronásledováni křesťanů v dobách pohanského Říma a několik dní po Izákové popravě předstoupila před muslimy šestice křesťanů, společně s Izakovým strýcem, kteří prohlásili, že souhlasí se slovy svatých mučedníku Izáka a Sancha. Muslimové je nechali popravit a během dalších týdnu se obdobně veřejně proti islámu a Mohamedovi vyjádřilo dalších 11 křesťanů, kteří byli muslimy popravení. Je smutné, že se proti tomuto vraždění křesťanů za jejich přesvědčení nepostavil žádny muslim.
Naopak vlna sebeobětováni křesťanů vyvolal strach mezi části křesťanů a církevními představiteli, kteří měli strach z muslimské odplaty proti všem křesťanům za hnutí Córdobských mučedníku a tak svolali církevní představitele koncil na kterém odsoudili veřejné rouháni proti Mohamedovi a provokování kázáním evangelia na veřejnosti. To pouze jen posílilo přesvědčení mezi skalními křesťany o správnosti mučednictví a o tom, že církev již Krista a jeho věrné prodala ďáblu a vlna mučednictví zesílila. Například o pátečních modlitbách vstoupili do córdobské mešity dva mniši, kteří tam začali kázat: „Věřícím kynou nebesa, ale na vás nevěřící, čeká tlama pekelná“, apod. hned byli zadrženi a popraveni na tržišti jako rouhači proti islámu.
Hnutí Córdobských mučedníku završil biskup Eulogius a mladá křesťanská konvertitka od islámu Leocritia. Biskup Eulogius sepsal podrobně vše o hnutí Córdobských mučedníku a odeslal to do křesťanských zemí, aby informoval o útlaku křesťanů muslimy. Krátce poté byl zatčen muslimy za to, že přivedl ke křesťanství Leocriti, která byla z muslimské rodiny.
Muslimská vláda, ale nechtěla odsoudit k smrti tak významného křesťanského představitele a tak jej odsoudila pouze k zbičováni. Biskup Eulogius, ale pronesl kritická slova na adresu Mohameda a tak byl předán ministrovi Córdobského chalifátu, který jej odsoudil k smrti. Podle historiku cestou na popravu byl biskup Eulogius udeřen muslimským strážným, který biskupovi také nadával, biskup mu připitoměl slova Ježíše o nastavení i druhé tváře a nastavil mu ji. Tehdy jej muslimský strážný uhodil i do druhé tváře. Biskup byl popraven dne 11 března 859. Leocritia pro její neochotu vzdát se křesťanství a vrátit se zpět k islámu, popravili o čtyři dny později po popravě biskupa Eulogia.
Podle historiků mohl stát za znovuobnovením křesťanského vědomí mučednické smrti pro slovo Kristovo Jan Damašský, neboť jeden z mučedníku byl původem ze Sýrie a přicestoval do Andalusie z kláštera kde Jan Damašský sepsal polemiku proti islámu a Mohamedovi.
Hnutí Córdobských mučedníku sice vedlo k oživení křesťanství mezi křesťany, ale také vyprovokovalo část křesťanů a církve k podlézavosti muslimským vládcům. Například tlak muslimské vlády proti křesťanům a kolektivní represe v reakci na mučednické hnutí vedl část křesťanských představitelů, biskupů a šlechticů k veřejnému odsouzení hnutí mučedníku jako heretiků a nepřátel Krista – stalo se tak něco, co by za dob apoštolů a prvních křesťanů nebylo možné.
Obdobně i návštěvníci z Evropy popisovali, že křesťané v Andalusii varovali všechny nově příchozí před jakoukoliv veřejnou polemikou o islámu a Mohamedovi, neboť by tím jen vyvolali nenávist ze strany muslimů a ohrozili na životě tam žijící křesťany.
Tento a další příběhy krvavého soužití mezi muslimy a křesťany obsahuje kniha „Nevěřící“ od Andrew Wheatcroft, která je k dispozici i na českém knižním trhu a shromažďuje historické záznamy o vztazích mezi vyznavači obou náboženství.
O Córdobských mučednícich zde anglicky.
