V některých kulturách bylo normální upalovat kojence na pánvích a roštech – jako oběť bohům. Tento zvyk byl například široce rozšířen ve starověku v oblasti Blízkého východu. Bible to například nazývá "ohavností pronárodů, kteří provádějí své syny a dcery ohněm". Izraelci, kteří tuto praktiku odmítali, působili v tamní společnosti jako nebezpeční exoti, kteří mohou odmítáním dětských obětí vyvolat hněv bohů.
Co tím chci říci? Rozumné a morální normy nejsou relativní, ale mají absolutní platnost – to dokazují dochované texty ze všech starověkých kultur. Vždycky se našel někdo, kdo v podobných praktikách spatřoval hluboce protilidskou a nemorální tradici.
Intimní styk s dětmi je nemorální dnes a byl nemorální i před tisíciletími. Muhammad v Koránu několikrát hovoří o evangeliu. Musel ho tedy znát. Evangelium lze chápat nejen jako svědectví křesťanské víry, ale také jako mimořádně vysokou morální laťku. Například evangelium připouští pouze jediný princip vztahu mezi mužem a ženou – doživotní partnerskou věrnost. Muhammad byl všechno možné, jen ne věrným manželem. Muhammed o funkční rodině věděl prakticky všechno, co dnes o funkční rodině víme my, přesto jednal úplně jinak. Když k tomu připočteme, kolik nařídil poprav a kolik uloupil majetku a kolika vášním podléhal, pak to svědčí o tom, že byl jen pouhým svévolníkem, který si dělal, co se mu zachtělo, nikoli co je správné.
