Křesťanský a islámský antisemitismus

Křesťanský a islámský antisemitismus
Na pozadí velikonočních svátku jsem se již mnohokrát zamýšlel nad podstatou křesťanského a muslimského antisemitismu. Byť se dnes tvrdí, že jde o totožné jevy nemohu s tím souhlasit. Naopak je třeba poukázat na odlišnosti obou nenávisti.
Křesťanský antisemitismus
Jako nenávist k židům vychází z premisy, že židé jsou odpovědni za smrt Ježíše – bohočlověka. Jeho počátky je možné vysledovat u těch křesťanů, kteří plně nepochopili záměry Boha-otce s Bohem-synem. Samotný Ježíš byl nejen žid, ale také nebyl proti židovskému zákonu, pouze poukazoval na jeho skrytý význam a naplnění v oběti za hříchy lidstva.
Křesťanský antisemitismus se tedy rodil spíše mezi křesťany z nežidů či u židů, kteří se styděli za svůj židovský původ. Tato nenávist je také v rozporu nejen s učením Ježíše Krista, ale i samotnou naukou většiny hlavních křesťanských církví, které svou teologii opírají na Starém zákoně a historii židů. Pro křesťany je tedy odvržení tohoto antisemitismu nejen jednoducho záležitostí, ale také nutností, pokud chtěji opravdu naplnit víru svého židovského učitele, který vždy kritizoval pouze pokrytectví farizejů a zákoníků, ale ne Zákon.
Nakonec vždyť, když uprchli učedníci po jeho uvěznění a i popravě, byli to židé a pohané, kdo Ježíše pohřbili. Výraznější symbolika sepětí Ježíše s židy snad ani není.
Islámský antisemitismus
Podstatou tohoto druhu antisemitismu jsou historické události ze života Mohammeda a Korán. Mohammed byl hluboce zklamán, že ho židé odmítli jako svého vůdce a proroka. Toto zklamání se odráží nejen v jeho výkladu budoucnosti, tj. toho o čem hovořili v protižidovském kázání v brněnské mešitě, ale i v samotném koránu.
V koránu se jasně říká, že židé jsou nepřátele Alláha a muslimů:
„A věru zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími nepřáteli věřících, jsou židé.“ (5:82) A také: „A říkají židé: „´Uzajr je syn Alláha!“ a říkají křesťané: „Mesiáš je syn Alláha!“ A taková je řeč, již ústy svými pronášejí, a napodobují tak řeč oněch, kdož před nimi byli nevěřící. Nechť Alláh proti nim bojuje!“ (9:30)
V Mohamedových výrocích jsou také zaznamenána vyprávění, že konec světa nenastane, dokud nebudou muslimové bojovat se židy a nebudou je zabíjet, což mnozí dnešní muslimové interpretují jako válku s Izraelci.
Podstatou teologie klasického islámu je také tvrzení, že Starý zákon i Nový zákon (tj. Bible) jsou podvrh a falešné texty podvržené křesťany a židy. Tedy islámská teologie popírá samotné židovství a křesťanství. K spravedlnosti je třeba říci, že na rozdíl od vztahu islámské teologie k nevěřícím jenž nejsou klasifikováni jako židé nebo křes´tané a mají tedy jen na vybranou mezi smrtí nebo konverzí k islámu, dává islámské právo židům i křesťanům právo na život, ale pouze jako druhořadým občanům s mnoha diskriminačními omezeními.
Jak je tedy zřejmé stoji před muslimskými reformátory velmi těžká práce reformovat islám tak, aby odstranili všechny prvky náboženské nenávisti a antisemitismu.
Jako ukázku teologie nenávisti v klasickém islámu doporučuji tento záznam pátečního kázáni v brněnské mešitě:
http://www.youtube.com/watch?v=Mvpf3JZAGlU
Nebo tento záznam z arabské televize:
http://www.youtube.com/watch?v=GxsHv_f9oxw

Křesťanský antisemitismus

Jako nenávist k židům vychází z premisy, že židé jsou odpovědni za smrt Ježíše – bohočlověka. Jeho počátky je možné vysledovat u těch křesťanů, kteří plně nepochopili záměry Boha-otce s Bohem-synem. Samotný Ježíš byl nejen žid, ale také nebyl proti židovskému zákonu, pouze poukazoval na jeho skrytý význam a naplnění v oběti za hříchy lidstva.

Křesťanský antisemitismus se tedy rodil spíše mezi křesťany z nežidů či u židů, kteří se styděli za svůj židovský původ. Tato nenávist je také v rozporu nejen s učením Ježíše Krista, ale i samotnou naukou většiny hlavních křesťanských církví, které svou teologii opírají na Starém zákoně a historii židů. Pro křesťany je tedy odvržení tohoto antisemitismu nejen jednoducho záležitostí, ale také nutností, pokud chtěji opravdu naplnit víru svého židovského učitele, který vždy kritizoval pouze pokrytectví farizejů a zákoníků, ale ne Zákon.

Nakonec vždyť, když uprchli učedníci po jeho uvěznění a i popravě, byli to židé a pohané, kdo Ježíše pohřbili. Výraznější symbolika sepětí Ježíše s židy snad ani není.

Islámský antisemitismus

Podstatou tohoto druhu antisemitismu jsou historické události ze života Mohammeda a Korán. Mohammed byl hluboce zklamán, že ho židé odmítli jako svého vůdce a proroka. Toto zklamání se odráží nejen v jeho výkladu budoucnosti, tj. toho o čem hovořili v protižidovském kázání v brněnské mešitě, ale i v samotném koránu.

V koránu se jasně říká, že židé jsou nepřátele Alláha a muslimů:

„A věru zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími nepřáteli věřících, jsou židé.“ (5:82) A také: „A říkají židé: „´Uzajr je syn Alláha!“ a říkají křesťané: „Mesiáš je syn Alláha!“ A taková je řeč, již ústy svými pronášejí, a napodobují tak řeč oněch, kdož před nimi byli nevěřící. Nechť Alláh proti nim bojuje!“ (9:30)

V Mohamedových výrocích jsou také zaznamenána vyprávění, že konec světa nenastane, dokud nebudou muslimové bojovat se židy a nebudou je zabíjet, což mnozí dnešní muslimové interpretují jako válku s Izraelci.

Podstatou teologie klasického islámu je také tvrzení, že Starý zákon i Nový zákon (tj. Bible) jsou podvrh a falešné texty podvržené křesťany a židy. Tedy islámská teologie popírá samotné židovství a křesťanství. K spravedlnosti je třeba říci, že na rozdíl od vztahu islámské teologie k nevěřícím jenž nejsou klasifikováni jako židé nebo křesťané a mají tedy jen na vybranou mezi smrtí nebo konverzí k islámu, dává islámské právo židům i křesťanům právo na život, ale pouze jako druhořadým občanům s mnoha diskriminačními omezeními.

Jak je tedy zřejmé stoji před muslimskými reformátory velmi těžká práce reformovat islám tak, aby odstranili všechny prvky náboženské nenávisti a antisemitismu.

Jako ukázku teologie nenávisti v klasickém islámu doporučuji tento záznam pátečního kázáni v brněnské mešitě:

Nebo tento záznam z arabské televize: