Naše vláda je prý plná podvodníků. Jen lže občanům a pletichaří. Dokonce je moc tolerantní k islámu. A proto potřebujeme mesiáše, který nás před islámem, imigranty a vlastně i před námi samými zachrání.
Někdo vidí takového mesiáše v docentu Martinovi Konvičkovi, někdo v Tomio Okamurovi a někdo ve vojákovi Miroslavu Lidinském apod. Přitom je to jen opakování podobného smýšlení z předchozích generací.
Naše vláda se chová úplně stejně, jako se chová náš národ. Proto se říká, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Opravdu si někdo myslí, že přijde mesiáš, který všechny problémy vyřeší a bude panem čistým? A to aniž by došlo k proměně „kvality“ národa?
Takového mesiáše, který to doopravdy dokáže, najdeme jen v náboženství. Ale ne mezi lidmi. Podívejme se jen na trojúhelník Konvička, Okamura a Lidinský. Ještě ani nejsou vlastně jejich frakce regulérně v parlamentu, a již ukazují zákulisní hry hodné zkušených politických hráčů z ČSSD, ODS či TOP09.
Konvička se se svým IvČRN/BPI spojil s podrazáky z Úsvitu, kteří podrazili Okamuru, který si naopak údajně hraje na malého diktátora. Lidinský veřejně řekl, že vlastně neví, jestli je islám špatný. Pro deník Právo totiž řekl, že „Islám sám o sobě není nebezpečný. Není špatný, pokud není zneužíván.“ Také odmítá radikalismus. Zároveň se však Lidinský spojil s Konvičkovým IvČRN/BPI (který je mnohem radikálnější než Okamura, jehož Lidinského parta podrazila).
IvČRN/BPI ovšem Lidinského za jeho „pozitivní“ postoj k islámu nijak neodsoudila. Ovšem když stejně hovořil lidovecký ministr Daniel Herman, tak se zvedla ze strany IvČRN vlna nevole a odsuzování, ale když tohle říká jejich politický partner Lidinský, je to v pořádku. Někdo tomu říká možná politika, já tomu říkám pokrytectví. Inu, z antiislámu se tu stal boj o koryto a moc.
Na příkladech těchto mesiášů vidíme, že představa jednoho jediného člověka, který přijde a jako mávnutím kouzelného proutku vyřeší všechny společenské problémy, je mýtus a hodí se jen těm, kteří stojí v zákulisí a skrze tohoto „mesiáše“ se chtějí dobrat k moci a politickému korytu.
Místo snění o mesiáši, který vyřeší vše za nás, je potřeba si uvědomit, že jsme to my a naše každodenní lhostejnost, co dává nepřátelům naší země, civilizace a víry sílu nás ničit a oslabovat. Když se bude každý z nás zajímat o to, jak je spravována jeho obec či město, jak se vlastně hospodaří na té nejnižší úrovní státu. Jestli stařenka v sousedství nepotřebuje pomoci, jestli je v noci okolo našich domovů bezpečno, jestli se myslí na štěstí budoucích generací apod. Pak budeme mít i spravedlivou a čestnou vládu, tedy takovou vládu, jakou si spravedlivý a čestný lid zaslouží.
Byť Baťa hovořil o krizi ekonomické, tak některé jeho názory se hodí i na krizi společenskou. A tedy i na náš dnešní stav:
Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.
