Je korán slovem Alláha?

Je korán slovem Alláha?
Ortodoxní islám hlásá, že korán je doslovným slovem Alláha, které bylo Alláhem vyřčeno před tisíci roky a platí jako základ politického, společenského a duchovního základu muslimů až do konce světa. Toto je základním tabu ortodoxního islámu a kdokoliv kdo toto zpochybňuje je označen za odpadlíka a v zemích kde vládne ortodoxní islám a právo šaria jsou odpůrci tohoto dogmatu tvrdě pronásledování jako větší nepřátele Alláha než židé a křesťané.
Nechci teď rozebírat autenticitu koránu, ale upozornit na základní fakta související s tím to TABU. V počátcích islámu od smrti Mohameda do zhruba tak sta let po jeho smrti, nebyl nejsilnějším proudem mezi muslimy ortodoxní a dogmatický islám, jako je tomu dnes, ale myšlenkový směr zvaný muatazila. Tento směr měl stejně silnou oporu v tradici Mohameda a jeho následovníku, jako ortodoxní islám, ale byl mnohem pragmatičtější a intelektuálnější.
O tom, že byl tento směr respektován současníky Mohameda a část jeho následovníku je historicky fakt, ale málo je již známo, že po „svržení“ tohoto směru a nastolení fanatického výkladu islámu v režii části Mohamedových následovníku, byli stoupenci muatazilců uznáni za největší hrozbu pro moc teokratického politického islámu, politicky korektně nazývaného islamismus, ale vycházející z toho co dnes známe jako ortodoxní islám a propagovaného jako „správný“ islám většinou Islámských nadací, mešit a !umírněných“ muslimů.
Základnímu teologickými základy muatazilcu byly:
Přesvědčení, že korán není slovo Alláha v dosloveném významu, ale že pouze odráží postoje Alláha v určité době a místě v interpretaci člověka (Mohameda), ten to postoj je podobný jako postoj křesťanů a židů k Bibli.
Podpora historickému názoru, že Mohamed nevykonal noční cestu do Jeruzaléma a nebe k Alláhovi, ale že tento příběh byl převzat a islamizován z perských bajek. Víra o Mohamedově noční cestě do Jeruzaléma, je základem teologického zdůvodnění proč „patří“ Palestina muslimům a Palestincům a ne židům a křesťanům.
Víra v to, že zákony mají být ustavované všeobecnou shodou lidí, nebo vlády s minimálním vlivem muslimských duchovní, vlastně popření celé koncepce práva šaria.
Jistě muatazilci nebyli všichni mírumilovní a někteří z nich měli totalitní postoje podobné otcům francouzské revoluce proti králi, ale i tak mohli představovat zimavou cestu ve vývoji islámu, kdyby je „ortodoxní“ muslimové tvrdě nepotlačila jejich směr neoznačili za nejhorší herezi islámu ohrožující teokraticko-totalitní „správný“ islám …
A tak se dnes za saudské, kuvajtské či egyptské peníze s politicko-korektní nálepkou umírněného islámu propaguje v Evropě ortodoxní islám nerespektující základní lidská práva, neboť jak praví ortodoxní muslimové „všichni jsme otroky Alláha“.

Nechci teď rozebírat autenticitu koránu, ale upozornit na základní fakta související s tím to TABU. V počátcích islámu od smrti Mohameda do zhruba tak sta let po jeho smrti, nebyl nejsilnějším proudem mezi muslimy ortodoxní a dogmatický islám, jako je tomu dnes, ale myšlenkový směr zvaný muatazila. Tento směr měl stejně silnou oporu v tradici Mohameda a jeho následovníku, jako ortodoxní islám, ale byl mnohem pragmatičtější a intelektuálnější.

O tom, že byl tento směr respektován současníky Mohameda a část jeho následovníku je historicky fakt, ale málo je již známo, že po „svržení“ tohoto směru a nastolení fanatického výkladu islámu v režii části Mohamedových následovníku, byli stoupenci muatazilců uznáni za největší hrozbu pro moc teokratického politického islámu, politicky korektně nazývaného islamismus, ale vycházející z toho co dnes známe jako ortodoxní islám a propagovaného jako „správný“ islám většinou Islámských nadací, mešit a !umírněných“ muslimů.

Základnímu teologickými základy muatazilcu byly:

• Přesvědčení, že korán není slovo Alláha v dosloveném významu, ale že pouze odráží postoje Alláha v určité době a místě v interpretaci člověka (Mohameda), ten to postoj je podobný jako postoj křesťanů a židů k Bibli.
• Podpora historickému názoru, že Mohamed nevykonal noční cestu do Jeruzaléma a nebe k Alláhovi, ale že tento příběh byl převzat a islamizován z perských bajek. Víra o Mohamedově noční cestě do Jeruzaléma, je základem teologického zdůvodnění proč „patří“ Palestina muslimům a Palestincům a ne židům a křesťanům.
• Víra v to, že zákony mají být ustavované všeobecnou shodou lidí, nebo vlády s minimálním vlivem muslimských duchovní, vlastně popření celé koncepce práva šaria.

A mnoha dalších názorů. Jistě muatazilci nebyli všichni mírumilovní a někteří z nich měli totalitní postoje podobné otcům francouzské revoluce proti králi, ale i tak mohli představovat zimavou cestu ve vývoji islámu, kdyby je „ortodoxní“ muslimové tvrdě nepotlačila jejich směr neoznačili za nejhorší herezi islámu ohrožující teokraticko-totalitní „správný“ islám …

A tak se dnes za saudské, kuvajtské či egyptské peníze s politicko-korektní nálepkou umírněného islámu propaguje v Evropě ortodoxní islám nerespektující základní lidská práva, neboť jak praví ortodoxní muslimové „všichni jsme otroky Alláha“.