Když jsem se seznamoval s islámem a začal jsem žít v tom prostředí, tak jsem začal zjišťovat, že to všechno není tak, jak jsem to viděl z venku. Zajímal jsem se o počátky islámu a srovnával osobnost Ježíše s osobností Mohameda.
Před několika týdny jsem poskytl v ostravském Knižním centru rozhovor, jehož část zde zveřejňuji. Otázky byly kladeny k nejpalčivějším problémům dnešní doby.
Moderátor: Z křesťanství jste přešel k islámu, následně zpět ke křesťanství. Proč je pro vás náboženství tak důležité? A co třeba ateismus? Měl jste období čistě ateistické?
Má odpověď: Ne, období čistě ateistické jsem nikdy neměl. Náboženství je pro mě důležité. Mé mamince nás pomohl vychovávat dědeček, se kterým jsme pravidelně chodívali do kostela a Bůh byl pro mě součástí života od malička. Ateismus mě nikdy neoslovil. Když mi ve dvanácti letech dědeček umřel, dostal jsem se do konfliktu v hodině náboženství, kde mi bylo trochu necitlivě řečeno, že Ježíš Kristus si přál, aby ten dědeček zemřel. Tehdy jsem zanevřel na křesťanství a více mě zaujal ten islám, protože byl tehdy prezentován jako lepší forma křesťanství.
Často jsem se setkával s názorem, že muslimové i křesťané nechápou, jak může být člověk ateista zároveň morální. Jak se díváte na toto nepochopení?
Já to znám z toho muslimského hlediska, kde člověk musí být násilím nucen k dodržování nějakých pravidel a zákonů ve společnosti. Za křesťanské hledisko nechci moc mluvit, protože jsem se nedostal k hlubšímu prostudování křesťanské morálky. Teprve se snažím všechno poznávat a učit.
Vy jste se přidal k muslimům v pubertě. Jaké okolnosti vás k tomu vedly konkrétně?
Já jsem nad tím takto neuvažoval. Ale když nad tím teď přemýšlím, mohl zde hrát určitou roli i pubertální vzdor, ale ne tak docela. Velkou roli sehrálo právě úmrtí mého dědečka v období dospívání.
Islámskou komunitu jste nicméně opustil. Muslimové nesou velice těžce, když někdo opustí jejich řady a přestane věřit. Jak na toto komunita v České republice reagovala ve vašem případě?
Můžeme vycházet jen z toho, co prezentují na veřejnosti. Pár muslimů, které znám, ti to moc neřešili, protože věděli, že se to všechno vyvíjelo postupně a že můj rozchod s islámem je přirozeným výsledkem, vývojem mého poznání a je to moje volba. To bylo ale pár lidí, pro ostatní to byl asi celkem otřes. Ale nikdy jsem se nesetkal s osobními útoky.
Co říká o odpadlictví od islámu přímo Korán?
Korán přímo nehovoří o odpadlictví, hovoří o lidech, kteří šíří pohoršení z pohledu islámu. To je více kategorií lidí, to nejsou jen odpadlíci, jsou to třeba také nevěřící a podobně. Mohamed říká, že odpadlíci od islámu mají být zabíjeni, ale protože to reálně vedlo ke konfliktům, tak někteří teoretici islámského práva se snažili toto zjemnit a vytvořit teorii, že mají zabíjet jen ty, kteří veřejně vystupují proti islámu.
Jaký máte názor například na Okamuru, Konvičku a podobné lídry?
Pana Okamuru neznám osobně, všiml jsem si pouze toho, že on vždy reaguje na témata, která jsou ve společnosti. Martina Konvičku znám trochu, viděli jsme se asi třikrát, jinak ho znám jen z diskuzí na internetu. Já si myslím, že sice vidí dobře problém, ale vidí špatně zdroj problému. Jeho řešení podle mě ten problém nakonec spíše zhorší. Ale je to opravdu na debatu.
Pokračování mých odpovědí zde.
