Vystupňování teroru v blízkovýchodních zemích a selhání tamějších vládců, většinou tyranů s přídomkem prezident, nebo král, mě vede k přemýšlení o tom, co by bylo menším zlem.
Tyranie a útlak je velkým zlem, ale není větším zlem údajná svoboda, která se mění v bezbřehou anarchii plnou bezpráví, utrpení a smrti mnoha nevinných? Aktuální teroristické útoky v Egyptě a problémy s tamější společnosti ve mně vyvolávají obavy. Myslím si, že všechny opoziční hnutí a lidsko-právní organizace by si měly v egyptském případě vzít varování z vývoje Iránu v letech 1979 – 1980.
Tehdy využili nejednoty opozičních hnutí islamisté, v čele s Ajatolláhem Chomejním a velice rychle se vypořádali se všemi pro-demokratickými hnutími, která byla na počátku silnější, než islamisté. Otázkou je, jaký vývoj bude mít postupný pád současného režimu v Egyptě. Na rozdíl od tehdejšího Iránu, jsou dnešní egyptská pro-demokratická hnutí slabá a většinou působí pouze ve velkých městech, kde mají také nejširší členskou základnu.
Zůstává také otázkou, jak by se zachovalo nejsilnější islamistické hnutí Muslimské bratrstvo. Teroristické útoky v Alexandrii ukazují, že si mezi chudou částí egyptské společnosti začínají získávat podporu radikální islamisté a to by mohlo donutit Muslimské bratrstvo k zaujetí stejně radikálních, ne-li radikálnějších postojů. A tomu bohužel nasvědčují i střety mezi křesťany a muslimy krátce po teroristických útocích.
Nevěřím také tomu, že by v případě nepokojů v Egyptě tuto zemi obsadily jednotky OSN, nebo USA. Irán byl mnohem důležitější a také se západní země nezmohly k ochraně svých zájmů. Bohužel nerad to říkám, ale pokud bude růst napětí mezi jednotlivými částmi egyptské společnosti pokračovat, nevidím jiné řešení, než buďto podporu osvícenému tyranovi, který by byl přijatelnější než anarchie, či vláda radikálních islamistů, nebo stažení všech aktiv Evropy z Egypta, vytvoření neprodyšného pásu „karantény“ kolem Egypta a tvrdou reakci na jakýkoliv útok z tohoto území na území EU, či USA.
Opravdu nevím, co by bylo lepším řešením, ale rozhodně nehodlám tvrdit, že vše vyřeší volby a ponechání území v rukou fanatických nekontrolovaných tyranů a radikálů, byť zvolených demokratický, neboť v globalizovaném světě by takovéto řešení mohlo mít zkázonosné následky. Netřeba domýšlet možnost přelití silného radikalismu z Egypta, do evropských muslimských komunit a to by bylo ještě horší, než cokoliv jiného.
