Islamizace Česka a Evropy aneb vyhraje levice či křesťané?

Islamizace Česka a Evropy aneb vyhraje levice či křesťané?
Docent Ivan Štampach napsal v Deníku referendum dosti kritickou analýzu politiky a názorů pražského arcibiskupa Dominika Duky. Jenže co když politika a myšlení Dominika Duky budou mít úspěch a to ne v té podobě v jaké by se zdálo částečně vyznívá analýzy pana docenta, ale přesně v opačné – Česká republika nebude následovat osud západní Evropy.
Ano přesně tak může mít úspěch antisocialistické, nezaměňovat s antisociálním, myšlení pražského arcibiskupa. Arcibiskup Dika v projevu při oslavách „20 let nadace Konrada Adenauera v Praze“ kritizoval ustupováni netolerantním proudům islámu v Evropě, vzdalováni se EU demokratickým hodnotám a křesťanským kořenům.
Nesouhlasím s názorem pana docenta, že se Dominik Duka a čeští biskupové stavějí na stranu „bohatých“ proti „chudým“. Myslím si, že je zde potřeba jasně rozlišovat mezi tím co je sociální společnost a socialistická společnost. Sociální společnost je ta, která má soucit se slabšími, ale socialistická je ta, která chce aby všichni měli stejně bez ohledu na výkonnost a odpovědnost a aby „všichni“ nesli odpovědnost za budoucnost „všech“.
Tedy aby ten kdo je skromný, pracovitý, vzdělává se a hlavně dbá na budoucnost svých dětí a své společnosti financoval a nesl odpovědnost za toho, kdo si jen užívá, i na dluh, a na budoucnost svých dětí či společnosti a vlastně ani sebe nemyslí.
Problémem mnoha dnešních levičáku, včetně těch křesťanských, je zúžení zájmu společnosti pouze na „ekonomická“ hlediska. Vlastně tak naplňují cíle kapitalismu, který tak tvrdě kritizují. Zájmem o „ekonomické hledisko“ přehlížejí i hlediska společenská, kulturní a hlavně budoucnost.
Nemusíme s některými názory či činy arcibiskupa Dominika Duky souhlasit, ale zamysleme se nad jednou věcí:
„Kdo je největší nepřítel a konkurent levice?“
Ano, není to pravice, ale sociální učení církve. Právě každá církev držící se Ježíšové sociální nauky, ať již naplňuje či nenaplňuje slova Ježíše Krista a apoštolů o oddělení světské a duchovní sféry, je permanentní a vážnou hrozbou každé levicové myšlence a organizace. Křesťanské učení v sobě totiž synkretizuje jak lidskou svobodu, právo na odpovídající život úsilí člověka, sociální aspekty a odpovědnost, tak i povinnost člověka nejen k sobě na vzájem a k budoucím generacím.
Myslím si, že tedy zhodnocení směřováni arcibiskupa Duky panem docentem Štampachem je možné i pochopit jinak:
„Ultrakonzervativní pozice vedení českých římských katolíků směřuje opačným směrem, než vývoj křesťanů v rozhodujících a směrodatných částech Evropy.“ Může být také chápáno, že minimálně češti katolíci vedou své společenství k Evropě s lidskými právy, sociálním učením, ale také společenské odpovědnosti za budoucnost svých dětí, udržitelnosti společnosti bez masové migrace apod. Tedy bez zón islámského práva šaria jako v Nizozemí, Francii, Itálii, Anglii, společnosti bez sílicího vlivu ortodoxního, politicky korektně radikálního, islámu s respektem k historii a tradici.
Česká společnost má tak možná možnost skrze katolíky dojít ochraně před občanskou válkou a koncem demokracie, který stále více hrozí v Evropě vedené „ušlápnutými“ křesťany, kteří se třesou před muslimy, levici, feministkami apod. ale ne před vlastní vírou. Otázkou jen je, jestli v české převážně ateistické společnosti má křesťanská „záchrana brzda“ šanci a nepřeváži spíše komunisty vypěstovaný levicový a pravicový atheismus a zhoubná víra v to, že nám nic nehrozí a „po nás potopa“.
P.S. Osobně bych rád dodal, že si pana docenta Štampacha vážím a oceňuji mnohé jeho postřehy, ale v této problematice dávám za pravdu panu arcibiskupu Dominiku Dukovi, který byl dle mého názoru špatně panem docentem vykreslen jako stoupenec fašismu, antisemitů a xenofobu.  Pan arcibiskup Dominik Duka nese odpovědnost za svou církev a budoucnost dětí svých věřících a v tom se chová státničtěji než mnozí naši politici, filozofové a intelektuálové.

Ano přesně tak může mít úspěch antisocialistické, nezaměňovat s antisociálním, myšlení pražského arcibiskupa. Arcibiskup Dika v projevu při oslavách „20 let nadace Konrada Adenauera v Praze“ kritizoval ustupováni netolerantním proudům islámu v Evropě, vzdalováni se EU demokratickým hodnotám a křesťanským kořenům.

Nesouhlasím s názorem pana docenta, že se Dominik Duka a čeští biskupové stavějí na stranu „bohatých“ proti „chudým“. Myslím si, že je zde potřeba jasně rozlišovat mezi tím co je sociální společnost a socialistická společnost. Sociální společnost je ta, která má soucit se slabšími, ale socialistická je ta, která chce aby všichni měli stejně bez ohledu na výkonnost a odpovědnost a aby „všichni“ nesli odpovědnost za budoucnost „všech“.

Tedy aby ten kdo je skromný, pracovitý, vzdělává se a hlavně dbá na budoucnost svých dětí a své společnosti financoval a nesl odpovědnost za toho, kdo si jen užívá, i na dluh, a na budoucnost svých dětí či společnosti a vlastně ani sebe nemyslí.

Problémem mnoha dnešních levičáku, včetně těch křesťanských, je zúžení zájmu společnosti pouze na „ekonomická“ hlediska. Vlastně tak naplňují cíle kapitalismu, který tak tvrdě kritizují. Zájmem o „ekonomické hledisko“ přehlížejí i hlediska společenská, kulturní a hlavně budoucnost.

Nemusíme s některými názory či činy arcibiskupa Dominika Duky souhlasit, ale zamysleme se nad jednou věcí:

„Kdo je největší nepřítel a konkurent levice?“

Ano, není to pravice, ale sociální učení církve. Právě každá církev držící se Ježíšové sociální nauky, ať již naplňuje či nenaplňuje slova Ježíše Krista a apoštolů o oddělení světské a duchovní sféry, je permanentní a vážnou hrozbou každé levicové myšlence a organizace. Křesťanské učení v sobě totiž synkretizuje jak lidskou svobodu, právo na odpovídající život úsilí člověka, sociální aspekty a odpovědnost, tak i povinnost člověka nejen k sobě na vzájem a k budoucím generacím.

Myslím si, že tedy zhodnocení směřováni arcibiskupa Duky panem docentem Štampachem je možné i pochopit jinak:

„Ultrakonzervativní pozice vedení českých římských katolíků směřuje opačným směrem, než vývoj křesťanů v rozhodujících a směrodatných částech Evropy.“ Může být také chápáno, že minimálně češti katolíci vedou své společenství k Evropě s lidskými právy, sociálním učením, ale také společenské odpovědnosti za budoucnost svých dětí, udržitelnosti společnosti bez masové migrace apod. Tedy bez zón islámského práva šaria jako v Nizozemí, Francii, Itálii, Anglii, společnosti bez sílicího vlivu ortodoxního, politicky korektně radikálního, islámu s respektem k historii a tradici.

Česká společnost má tak možná možnost skrze katolíky dojít ochraně před občanskou válkou a koncem demokracie, který stále více hrozí v Evropě vedené „ušlápnutými“ křesťany, kteří se třesou před muslimy, levici, feministkami apod. ale ne před vlastní vírou. Otázkou jen je, jestli v české převážně ateistické společnosti má křesťanská „záchrana brzda“ šanci a nepřeváži spíše komunisty vypěstovaný levicový a pravicový atheismus a zhoubná víra v to, že nám nic nehrozí a „po nás potopa“.

P.S. Osobně bych rád dodal, že si pana docenta Štampacha vážím a oceňuji mnohé jeho postřehy, ale v této problematice dávám za pravdu panu arcibiskupu Dominiku Dukovi, který byl dle mého názoru špatně panem docentem vykreslen jako stoupenec fašismu, antisemitů a xenofobu.  Pan arcibiskup Dominik Duka nese odpovědnost za svou církev a budoucnost dětí svých věřících a v tom se chová státničtěji než mnozí naši politici, filozofové a intelektuálové.