Hitler má z napětí mezi muslimy, Romy a Evropany radost

Stále větší napětí mezi etnickými skupinami, náboženskými společenstvími a lidmi samými jen ilustruje postupný úpadek naši společnosti. Jenže my sami tomu všemu napomáháme ještě usilovněji. A to místo toho, abychom se inspirovali ve zkušenostech naších předků.

Hitler má z napětí mezi muslimy, Romy a Evropany radost
Stále větší napětí mezi etnickými skupinami, náboženskými společenstvími a lidmi samými jen ilustruje postupný úpadek naši společnosti. Jenže my sami tomu všemu napomáháme ještě usilovněji. A to místo toho, abychom s inspirovali ve zkušenostech naších předků.
Již římský historik Livius popisoval generacemi osvědčený postup při integraci přistěhovalců. Mělo se jim dovolit přistěhovat, dát jim postupně stejný práva, ale zároveň vyžadovat, aby se plně mísili s původním obyvatelstvem a vzdali se svých Bohu a přijali ty římské.
Dnešní sociální inženýři a politici jdou opačným směrem. Vše chtějí rozdělit, podpořit extremní různorodost a vypnout do extrému odlišnosti nejen etnické, ale i náboženské a společenské. Říkají tomu humanismus, ale pouze tím připravuji cestu novému Hitlerovi či Stalinovi.
I americká společnost dávno pochopila, že problémem není odlišnost v oblečeni nebo jídle, ale v myšlení a chápaní náboženství. A tak můžete v USA být hinduistou, buddhistou, židem, muslimem či katolíkem, ale chce se po vás aby jste se vzdali a „reformovali“ ty části vaši víry a chápani společnosti, které odporují americkému duchu a americké myšlence.
Jenže ne tak v Evropě. Na západě levice i pravice, každá svým stylem, hodily přes palubu ty muslimy a přistěhovalce, kteří se opravdu chtějí přizpůsobit, reformovat a poevropštit svou víru a smazat etnické rozdíly. U nás to naopak vede k vytváření všelijakých aktivity podporujících separaci a odlišováni romského etnika. Jakoby se zapomínalo, že podobný pokus s podporou vyváření autonomního etnika s vlastními etnickými politickými cíly skončilo odsunem Němců (nebo naopak o to jde?).
Stále aktivněji upozorňuji na to, že mimo růžové brýle levicového liberalismu a humanistického oparu marihuany se rýsuje stále pravděpodobnější válečný konflikt jak v Evropě, tak i mimo Evropu. Mnozí se mi smějí, ale poslechněme si slova tureckého premiéra Erdogana o tom, že Evropské země MUSÍ nechat turecké přistěhovalce, aby se povinně učili na prvním místě turecky a dát jim dvojité občanství. No, jak jinak asi vypadá cesta k neokolonialismu Turecké (islámské) republiky a nový zápas o duši Evropy?

Již římský historik Livius popisoval generacemi osvědčený postup při integraci přistěhovalců. Mělo se jim dovolit přistěhovat, dát jim postupně stejný práva, ale zároveň vyžadovat, aby se plně mísili s původním obyvatelstvem a vzdali se svých Bohu a přijali ty římské.

Dnešní sociální inženýři a politici jdou opačným směrem. Vše chtějí rozdělit, podpořit extremní různorodost a vypnout do extrému odlišnosti nejen etnické, ale i náboženské a společenské. Říkají tomu humanismus, ale pouze tím připravuji cestu novému Hitlerovi či Stalinovi.

I americká společnost dávno pochopila, že problémem není odlišnost v oblečeni nebo jídle, ale v myšlení a chápaní náboženství a společenských vztahů. A tak můžete v USA být hinduistou, buddhistou, židem, muslimem či katolíkem, ale chce se po vás aby jste se vzdali a „reformovali“ ty části vaši víry a chápani společnosti, které odporují americkému duchu a americké myšlence.

Jenže ne tak v Evropě. Na západě levice i pravice, každá svým stylem, hodily přes palubu ty muslimy a přistěhovalce, kteří se opravdu chtějí přizpůsobit, reformovat a poevropštit svou víru a smazat etnické rozdíly. U nás to naopak vede k vytváření všelijakých aktivity podporujících separaci a odlišováni romského etnika. Jakoby se zapomínalo, že podobný pokus s podporou vytváření autonomního etnika s vlastními etnickými politickými cíly skončilo odsunem Němců (nebo naopak o to jde?).

Stále aktivněji upozorňuji na to, že mimo růžové brýle levicového liberalismu a humanistického oparu marihuany se rýsuje stále pravděpodobnější válečný konflikt jak v Evropě, tak i mimo Evropu. Mnozí se mi smějí, ale poslechněme si slova tureckého premiéra Erdogana o tom, že Evropské země MUSÍ nechat turecké přistěhovalce, aby se povinně učili na prvním místě turecky a dát jim dvojité občanství. No, jak jinak asi vypadá cesta k neokolonialismu Turecké (islámské) republiky a nový zápas o duši Evropy?