Vánoce jsou mýtickou vzpomínkou na Ježíše Krista. V mýtu o jeho zrození se hovoří o betlémských pastýřích. Tito pastýři se měli přijít poklonit čerstvě narozenému Ježíši a vzdát mu hold slávy. Obdobně se v mýtu hovoří o davech obyvatel, kteří vítali příjezd Krista do Jeruzaléma a vzdávaly mu hold jaké božímu poslu. Jenže o pár hodin bylo vše naopak. Ježíše zapřeli i mnozí z jeho nejvěrnějších a dav, v němž možná byl i některý z betlémských pastýřů, který před pár hodinami Ježíše velebil, teď volal smrt, smrt.
Betlémští pastýři, Čapek a muslimové
Vánoce jsou mýtickou vzpomínkou na Ježíše Krista. V mýtu o jeho zrození se hovoří o betlémských pastýřích. Tito pastýři se měli přijít poklonit čerstvě narozenému Ježíši a vzdát mu hold slávy. Obdobně se v mýtu hovoří o davech obyvatel, kteří vítali příjezd Krista do Jeruzaléma a vzdávaly mu hold jaké božímu poslu. Jenže o pár hodin bylo vše naopak. Ježíše zapřeli i mnozí z jeho nejvěrnějších a dav, v němž možná byl i některý z betlémských pastýřů, který před pár hodinami Ježíše velebil, teď volal smrt, smrt.
Karel Čapek ve svém zamyšlení v Lidových novinách před mnoha desetiletími kladl znepokojivou otázku, kdo byli ti betlémští pastýři, lid který vítal Ježíše v Jeruzalémě a tři mocní králové, kteří mu přišli vzdat hold při narození? Proč tito lidé nezasáhli, když byl ježíš postavem před Piláta?
Karel Čapek dospěl k názoru, že „ti betlémští pastýři žijí podnes, ochotni vítat každého, kdo přichází, a kamenovat každého, kdo něco vykonal. Jsou ochotni klanět se; ale klanění není závazek. Jsou ochotni volat slávu; ale sláva není přísaha. Jejich místo je tam, kde je nějaká podívaná: stejně v betlémském chlévě jako na Golgotě. Jednou jim káže anděl a podruhé je ponouká Kaifáš. Jděte mi k šípku s těmito lidmi dobré vůle! Mají dobrou vůli poslouchat; ale poslouchají kohokoliv. Mají dobrou vůli zpívat s anděly Hosana! a křičet s lidmi Ukřižuj! Ano, pokoj jim; jim se nic nestane, neboť nic neriskují, ani ne svou čest. Jsou to lidé davu. Každý z nás může být člověkem davu.“
Bohužel nemohu s Karlem živě polemizovat, ale dovolil bych si k jeho názoru vyslovit vlastní poznámku. Na snaze skrýt lidskou slabost, pro davovost a fanatismus, bylo po tisíciletích postaveno křesťanské dogma o odpovědnosti židů za smrt Ježíše, stejně tak muslimská ortodoxie využila lidské přirozené touhy po ukojení pudů k vytvořeni konceptu o nadřazenosti věřících nad nevěřícími a dogmatici křesťanů a muslimů určili, že věřícím je ten, koho oni uznají za věřícího. Tímto dochází k ospravedlnění fanatismu, davu a zneužití zla k prospěchu lidí, ale samozřejmě ve jménu Boha.
Na svou otázku, kde jsou betlémští pastýři si Karel Čapek odpovídá sám svou vizi betlémských: „Půjdou chránit člověka, který jim byl přisouzen; že se postaví před Piláta a řeknou: "Pane, my nejme onuce; když už tu jednou je něco nebo někdo, před čím jsme se sklonili, dovedeme za tím také stát. Je to tak říkajíc věc naší cti." A tu by řekl Pilát: "Mužové betlémští, na to jsem čekal; má-li člověk vládnout, copak může spoléhat na tuhle jeruzalémskou sebranku, která dnes křičí tak a zítra onak? Z lidí, jako jste vy, se dělají vojáci, kteří se nedají; z lidí, jako jste vy, se dělají říše. Bez věrnosti není statečnosti; bez velkých závazků není síly. Nechme křičet venku ty politikáře; já tomu muži nenechám zkřivit vlasu. Sice tím zkazíme krásný a věčný příklad mučednictví, ale zato, Betlémáci, věřím, že se dá něco udělat z této zatracené malé země."
Ano betlémští pastýři nepřišli bránit Ježíše, protože on to od nich nežádal. To co od nich žádal bylo, aby následovali příkladu mudrců a šli „osvobozovat“ utlačované, pomoci ztraceným a vzdorovali zlu pokrytců, označujících se za pravověrné zástupce Boha na zemi, kteří se snaží pro svůj prospěch ukojeni svých pudů zneužít Boží lásky a milosrdenství. Mezi narozením Ježíše a koncem jeho mise také leží několik desetiletí a ti, kteří mu přisahali věrnost za těch několik desetiletí nejspíše buďto zemřeli nebo došli do dalekých krajin.
Ale Karel Čapek se mýlil ve svém názoru, že betlémští pastýři vymizeli nebo byli pokrytci. Každý člověk bojující za ulehčeni utrpení trpících, bojující za svobodu utlačovaných, pečující o potřebné, odporující zlu a podporující milosrdenství, každý takový člověk je betlémským pastýřem. A jeho místem není vedle Ježíše před Pilátem, neboť již to po něm nežádal, ale žádal aby betlémsky pastýř šel do širého světa a šířil zvěst o království milosrdenství, naděje a odpuštění. Aby betlémsky pastýř bojoval s ďáblem a místo podlehnuti lehkému a spokojenému životu se vydal cestou těžkého sebeobětováni ve prospěch lidstva. Neboť jak praví Mohamed „dobrý člověk je podoben svíci, která hoří dokud cela nevyhoří“. Ano zmiňuji zde Mohameda, neboť proroci a věřící jsou si bratry, byť jdoucí mnohdy po různých cestách k stejnému cíli, a dnes více než překrucováním křesťanství trpí svět překrucováním islámu, který k radosti islamofobů prezentuji někteří muslimové jako víru, která přikazuje zlo, násilí a pokrytectví.
Ale dnes vidíme tisíce betlémských pastýřů starající se o chudé a nemocné, pomáhající v rozvojových zemích, usilují pomoci lidem v Afganistanu a Iráku, bojující za bratrství a mír mezi národy a mnohdy neváhající vzít do rukou zbraň a jit pomoci chránit slabé a utlačované před utlačovateli a teroristy. Z mnohých lidí se stávají betlémští pastýři, teprve když jsou konfrontováni s realitou mimo „pevnost“ míru a bezpečí Evropy a USA.
Ale ti všichni jsou tou nejsilnější a nejlepší obranou Ježíše před Pilátem a důkazem, že betlémští pastýři nejspíše nezradili, ale pouze naplnili slova proroků:
Řekni: „Služebníci moji, kteří jste se dopustili přestupků proti sobě samým, neztrácejte naději v milosrdenství Boží, vždyť Bůh věru odpouští viny všechny - On odpouštějící je i slitovný. (Korán)
„Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.“ (Bible)
http://www.web2u.cz/citarny/index.php?option=com_content&view=article&id=1427&Itemid=4057Karel Čapek ve svém zamyšlení v Lidových novinách před mnoha desetiletími kladl znepokojivou otázku, kdo byli ti betlémští pastýři, lid který vítal Ježíše v Jeruzalémě a tři mocní králové, kteří mu přišli vzdat hold při narození? Proč tito lidé nezasáhli, když byl ježíš postavem před Piláta?
Karel Čapek ve svém zamyšlení v Lidových novinách před mnoha desetiletími kladl znepokojivou otázku, kdo byli ti betlémští pastýři, lid který vítal Ježíše v Jeruzalémě a tři mocní králové, kteří mu přišli vzdat hold při narození? Proč tito lidé nezasáhli, když byl ježíš postavem před Piláta?
Karel Čapek dospěl k názoru, že „ti betlémští pastýři žijí podnes, ochotni vítat každého, kdo přichází, a kamenovat každého, kdo něco vykonal. Jsou ochotni klanět se; ale klanění není závazek. Jsou ochotni volat slávu; ale sláva není přísaha. Jejich místo je tam, kde je nějaká podívaná: stejně v betlémském chlévě jako na Golgotě. Jednou jim káže anděl a podruhé je ponouká Kaifáš. Jděte mi k šípku s těmito lidmi dobré vůle! Mají dobrou vůli poslouchat; ale poslouchají kohokoliv. Mají dobrou vůli zpívat s anděly Hosana! a křičet s lidmi Ukřižuj! Ano, pokoj jim; jim se nic nestane, neboť nic neriskují, ani ne svou čest. Jsou to lidé davu. Každý z nás může být člověkem davu.“
Bohužel nemohu s Karlem živě polemizovat, ale dovolil bych si k jeho názoru vyslovit vlastní poznámku. Na snaze skrýt lidskou slabost, pro davovost a fanatismus, bylo po tisíciletích postaveno křesťanské dogma o odpovědnosti židů za smrt Ježíše, stejně tak muslimská ortodoxie využila lidské přirozené touhy po ukojení pudů k vytvořeni konceptu o nadřazenosti věřících nad nevěřícími a dogmatici křesťanů a muslimů určili, že věřícím je ten, koho oni uznají za věřícího. Tímto dochází k ospravedlnění fanatismu, davu a zneužití zla k prospěchu lidí, ale samozřejmě ve jménu Boha.
Na svou otázku, kde jsou betlémští pastýři si Karel Čapek odpovídá sám svou vizi betlémských: „Půjdou chránit člověka, který jim byl přisouzen; že se postaví před Piláta a řeknou: "Pane, my nejme onuce; když už tu jednou je něco nebo někdo, před čím jsme se sklonili, dovedeme za tím také stát. Je to tak říkajíc věc naší cti." A tu by řekl Pilát: "Mužové betlémští, na to jsem čekal; má-li člověk vládnout, copak může spoléhat na tuhle jeruzalémskou sebranku, která dnes křičí tak a zítra onak? Z lidí, jako jste vy, se dělají vojáci, kteří se nedají; z lidí, jako jste vy, se dělají říše. Bez věrnosti není statečnosti; bez velkých závazků není síly. Nechme křičet venku ty politikáře; já tomu muži nenechám zkřivit vlasu. Sice tím zkazíme krásný a věčný příklad mučednictví, ale zato, Betlémáci, věřím, že se dá něco udělat z této zatracené malé země."
Ano betlémští pastýři nepřišli bránit Ježíše, protože on to od nich nežádal. To co od nich žádal bylo, aby následovali příkladu mudrců a šli „osvobozovat“ utlačované, pomoci ztraceným a vzdorovali zlu pokrytců, označujících se za pravověrné zástupce Boha na zemi, kteří se snaží pro svůj prospěch ukojeni svých pudů zneužít Boží lásky a milosrdenství. Mezi narozením Ježíše a koncem jeho mise také leží několik desetiletí a ti, kteří mu přisahali věrnost za těch několik desetiletí nejspíše buďto zemřeli nebo došli do dalekých krajin.
Ale Karel Čapek se mýlil ve svém názoru, že betlémští pastýři vymizeli nebo byli pokrytci. Každý člověk bojující za ulehčeni utrpení trpících, bojující za svobodu utlačovaných, pečující o potřebné, odporující zlu a podporující milosrdenství, každý takový člověk je betlémským pastýřem. A jeho místem není vedle Ježíše před Pilátem, neboť již to po něm nežádal, ale žádal aby betlémsky pastýř šel do širého světa a šířil zvěst o království milosrdenství, naděje a odpuštění. Aby betlémsky pastýř bojoval s ďáblem a místo podlehnuti lehkému a spokojenému životu se vydal cestou těžkého sebeobětováni ve prospěch lidstva. Neboť jak praví Mohamed „dobrý člověk je podoben svíci, která hoří dokud cela nevyhoří“. Ano zmiňuji zde Mohameda, neboť proroci a věřící jsou si bratry, byť jdoucí mnohdy po různých cestách k stejnému cíli, a dnes více než překrucováním křesťanství trpí svět překrucováním islámu, který k radosti islamofobů prezentuji někteří muslimové jako víru, která přikazuje zlo, násilí a pokrytectví.
Ale dnes vidíme tisíce betlémských pastýřů starající se o chudé a nemocné, pomáhající v rozvojových zemích, usilují pomoci lidem v Afganistanu a Iráku, bojující za bratrství a mír mezi národy a mnohdy neváhající vzít do rukou zbraň a jit pomoci chránit slabé a utlačované před utlačovateli a teroristy. Z mnohých lidí se stávají betlémští pastýři, teprve když jsou konfrontováni s realitou mimo „pevnost“ míru a bezpečí Evropy a USA.
Ale ti všichni jsou tou nejsilnější a nejlepší obranou Ježíše před Pilátem a důkazem, že betlémští pastýři nejspíše nezradili, ale pouze naplnili slova proroků:
Řekni: „Služebníci moji, kteří jste se dopustili přestupků proti sobě samým, neztrácejte naději v milosrdenství Boží, vždyť Bůh věru odpouští viny všechny - On odpouštějící je i slitovný. (Korán)
„Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.“ (Bible)
Přeji všem čtenářum a lidem dobre vůle šťasné a vesele vánoce a hlavně ať přežijí vánoční stres s humorem. Stejně jako sobi, kteří z přežení Santy museli přejit k jho ochrance, kvůli hrozbám teroristického útoku. :-D
