„Chceme-li zvítězit nad bídou a utrpením, musíme mít odvahu vidět svět takový, jaký je, a dát se do boje … ano, je třeba křičet ze střech, už bylo dost lhostejnosti, dost zaslepenosti! Dejme se do práce všichni, ať jsme kdekoliv,“ to jsou slova jednoho z lidí, kteří se v mém životě stali inspirátory víry v to, že člověk by neměl ztráceny naději v milosrdenství a odpouštění.
Abbé Pierre: Už bylo dost lhostejnosti!
„Chceme-li zvítězit nad bídou a utrpením, musíme mít odvahu vidět svět takový, jaký je, a dát se do boje … ano, je třeba křičet ze střech, už bylo dost lhostejnosti, dost zaslepenosti! Dejme se do práce všichni, ať jsme kdekoliv,“ to jsou slova jednoho z lidí, kteří se v mém životě stali inspirátory víry v to, že člověk by neměl ztráceny naději v milosrdenství a odpouštění.
Když jsem si přečetl spisek „Testament“ od kapucínského mnicha Abbé Pierre, nemohl jsem si nevzpomenout na svého dědečka, který každý týden chodil do kostela i za cenu nevraživosti komunistické „aristokracie“ v dobách komunismu.
Druhý člověk by možná již dávno na vše rezignoval. Islamisté a někteří muslimové mně nenávidí kvůli neochotě hrát jejich propagandistickou písničku o dokonalé ostatním nadřazené muslimské umma (komunitě), a rozhlašují o mně velice vtipné (když pěkně urážlivé) historky, islamofobové mně zase nenávidí, že nejsem ochoten podlehnout jejich vábení a nenávidět muslimy jako celek, a ve schodě s islamisty mi přisuzují až „božské“ vlastnosti (placen USA, Izraelem, EU a pracuje 30 hodin denně – to, že má den 24 hodin je židokřesťanská konspirace nebo příznak skrytého ovládnuti času muslimy – záleží je-li kritik islamista nebo islamofob).
Právě četba testamentu od Abbé Pierre mi potvrdila mou domněnku o zásadním rozdílu mezi kritiky islámu a muslimů z řad křesťanů a klasických islamofobů. Mnozí islamofobové skrývají za kritiku islámu svou nenávist k odlišným lidem a etnikum. Abbé Pierre je jeden z lidí, kteří mi svým příkladem usilováni o lepší svět, dávají sílu.
Jak jsem řekl jednomu českému biskupovi, s kterým jsem na počátku tohoto týdne byl na kávě, mnohým Čechům by vadili nejen muslimové z Iráku, ale i křesťané, jejich odpor je motivován xenofobii ne náboženstvím – možná to je důvod proč Česká republika nenabídne možnost usídlit se u nás stovkám křesťanských rodin co musely uprchnout z Iráku a živoří teď v Turecku.
Testament jsem dočetl právě před pár desítkami minut a měl jsem slzy v očích. Bylo nádherné jak Abbé Pierre popisoval svá setkáni s muslimy, buddhisty a to jak je potřeba odhodit růžové brýle a uvědomit si, že blahobyt nás v Evropě je na úkor lidí v mimoevropských zemích a že i zde v Evropě opět narůstá počet chudých a zbídačených lidí.
Když sledují vzrůstající vlnu nenávisti v celém světě, vidíme vzrůstající počet muslimu vyznávajících nenávist vůči jinověrcům a podobně vzrůstá počet lidi nenávidících muslimy, vzpomínám si na slova Abbé Pierra „nenávidím špatné skutky lidí, ale nemohu nenávidět lidi samotné“.
Ano, v dnešním světě má spousta lidí pocit, že si mohou druhé koupit a že vše je jen otázka ceny. Osobně jsem to zažil, když měl tento pocit předseda Islámské nadace v Brně Munib Hasan Alrawi nebo jeden z diskutujících na Facebook.com foru „Islám v ČR nechceme“. Oba dva sice patří k různým táborům, ale oba si mysle-li že lze pobídkami a nabídkami člověka získat pro svou věc.
Já se tomuto uvažováni nedivím, v době nadřazení zisku nad morálku, zákonitě vzniká pocit, že vše jde koupit je to jen otázka ceny. Ale tak skutečná lidská víra v Boha nefunguje. Můžete si koupit přetvářku, ne víru a Boha. V tomto je celý problém. Proto potřebují islámské nadace propagace (noční prohlídky mešit, literatura, překrásné projevy před veřejnosti), islamofobové manipulace, lži a nenávist.
Abbé Pierre nádherně popisuje rozdíl mezi pravým člověkem a propagandistickou přetvářkou, myšlenkou, že život věřícího je jeho jedinou propagandou. Abbé je nejspíše tím člověkem, kterého mnozí nemají rádi. Říkal co si myslí, nebál se kritizovat neduhy společnosti, jako je rasismus a pokrytectví. Zároveň byl neúnavným propagátorem katolické víry a kréda, že Bůh je láska.
Osobně lituji, že jsem neměl možnost jej potkat ještě za jeho života, ale jsem vděčný za jeho vzpomínky sepsané v jeho knihách „testament“ a „nic než láská“. Kéž by tak jako on, uvažovalo a praktikovalo co nejvíce lidí. Pak by byl konec všech fobii a nenávistí.
Když jsem si přečetl spisek „Testament“ od františkánského mnicha Abbé Pierre, nemohl jsem si nevzpomenout na svého dědečka, který každý týden chodil do kostela i za cenu nevraživosti komunistické „aristokracie“ v dobách komunismu.
Druhý člověk by možná již dávno na vše rezignoval. Islamisté a někteří muslimové mně nenávidí kvůli neochotě hrát jejich propagandistickou písničku o dokonalé ostatním nadřazené muslimské umma (komunitě), a rozhlašují o mně velice vtipné (když pěkně urážlivé) historky, islamofobové mně zase nenávidí, že nejsem ochoten podlehnout jejich vábení a nenávidět muslimy jako celek, a ve schodě s islamisty mi přisuzují až „božské“ vlastnosti (placen USA, Izraelem, EU a pracuje 30 hodin denně – to, že má den 24 hodin je židokřesťanská konspirace nebo příznak skrytého ovládnuti času muslimy – záleží je-li kritik islamista nebo islamofob).
Právě četba testamentu od Abbé Pierre mi potvrdila mou domněnku o zásadním rozdílu mezi kritiky islámu a muslimů z řad křesťanů a klasických islamofobů. Mnozí islamofobové skrývají za kritiku islámu svou nenávist k odlišným lidem a etnikum. Abbé Pierre je jeden z lidí, kteří mi svým příkladem usilováni o lepší svět, dávají sílu.
Jak jsem řekl jednomu českému biskupovi, s kterým jsem na počátku tohoto týdne byl na kávě, mnohým Čechům by vadili nejen muslimové z Iráku, ale i křesťané, jejich odpor je motivován xenofobii ne náboženstvím – možná to je důvod proč Česká republika nenabídne možnost usídlit se u nás stovkám křesťanských rodin co musely uprchnout z Iráku a živoří teď v Turecku.
Testament jsem dočetl právě před pár desítkami minut a měl jsem slzy v očích. Bylo nádherné jak Abbé Pierre popisoval svá setkáni s muslimy, buddhisty a to jak je potřeba odhodit růžové brýle a uvědomit si, že blahobyt nás v Evropě je na úkor lidí v mimoevropských zemích a že i zde v Evropě opět narůstá počet chudých a zbídačených lidí.
Když sledují vzrůstající vlnu nenávisti v celém světě, vidíme vzrůstající počet muslimu vyznávajících nenávist vůči jinověrcům a podobně vzrůstá počet lidi nenávidících muslimy, vzpomínám si na slova Abbé Pierra „nenávidím špatné skutky lidí, ale nemohu nenávidět lidi samotné“.
Ano, v dnešním světě má spousta lidí pocit, že si mohou druhé koupit a že vše je jen otázka ceny. Osobně jsem to zažil, když měl tento pocit předseda Islámské nadace v Brně Munib Hasan Alrawi nebo jeden z diskutujících na Facebook.com foru „Islám v ČR nechceme“. Oba dva sice patří k různým táborům, ale oba si mysle-li že lze pobídkami a nabídkami člověka získat pro svou věc.
Já se tomuto uvažováni nedivím, v době nadřazení zisku nad morálku, zákonitě vzniká pocit, že vše jde koupit je to jen otázka ceny. Ale tak skutečná lidská víra v Boha nefunguje. Můžete si koupit přetvářku, ne víru a Boha. V tomto je celý problém. Proto potřebují islámské nadace propagace (noční prohlídky mešit, literatura, překrásné projevy před veřejnosti), islamofobové manipulace, lži a nenávist.
Abbé Pierre nádherně popisuje rozdíl mezi pravým člověkem a propagandistickou přetvářkou, myšlenkou, že život věřícího je jeho jedinou propagandou. Abbé je nejspíše tím člověkem, kterého mnozí nemají rádi. Říkal co si myslí, nebál se kritizovat neduhy společnosti, jako je rasismus a pokrytectví. Zároveň byl neúnavným propagátorem katolické víry a kréda, že Bůh je láska.
Osobně lituji, že jsem neměl možnost jej potkat ještě za jeho života, ale jsem vděčný za jeho vzpomínky sepsané v jeho knihách „testament“ a „nic než láská“. Kéž by tak jako on, uvažovalo a praktikovalo co nejvíce lidí. Pak by byl konec všech fobii a nenávistí.
"Testament", Abbé Pierre, Karmelitanské nakladatelství zde.
Recenze jeho knihy zde.
