Ve službě pro blaho říše Skype

V minulých dnech jsem poněkud kritizoval ICQ, dnes nenechám nit suchou na jiné velice oblíbené komunikační síti: Skype. Nejenže má prakticky všechny neduhy jako ICQ, ale přidává ještě pár dalších, opravdu chutných.

Co si budeme nalhávat - slovo Skype je dnes skoro synonymem pro telefonování zdarma. Tedy telefonování zdarma jen v rámci Internetu, za volání do běžných (pevných a mobilních) sítí se platí, totéž i při opačném směru. Zasloužilo se o to především technické řešení celého systému.

Službu poskytuje firma Skype Ltd., která chce samozřejmě vydělávat (a podle posledních zpráv se jí to moc nedaří, ale to je zase jiné téma). Narozdíl od ICQ nehýří její program reklamou, vše se financuje především z volání do běžných telefonních sítí a opačným směrem. Aby se to vyplácelo, musí být uživatelů skutečně hodně (protože jen malá část bude využívat placené služby).

Skype si hodně uživatelů získat umí. Základním nástrojem je systém, který umožňuje překonat různé technické překážky, které mohou využití internetové telefonie bránit. Pokud jsou například blokovány na firewallu některé porty, Skype použije jiné. Skutečně zásadní věcí je ale mechanismus tzv. superuzlů.

Abych přiblížil, o co jde, musím nejdřív nastínit jednu technickou záležitost. Při připojování k Internetu se mnohdy používá tzv. překlad adres (NAT), kdy jsou skutečné adresy, použité například ve firemní síti, schovány uvnitř této sítě (a jsou většinou z vyhrazeného rozsahu, který se na Internetu nepoužívá). Navenek, tedy do Internetu, pak celá síť vystupuje pod jedinou adresou.

A to je právě ten problém. Jednotlivé počítače uvnitř sítě nejsou zvenku vidět. Aby se k nim dostala data zvenku, mechanismus NAT si pamatuje jednotlivé přenosové kanály a příchozí data pošle správnému počítači uvnitř. Jenže v případě telefonie je problém - narozdíl například od rychlých zpráv zde data neproudí přes server, přenášejí se přímo mezi počítači. Pokud chtějí hovořit uživatelé počítačů, které jsou oba připojené přes NAT, nemusí existovat cesta, jak by se tyto počítače přímo propojily (řešitelné to je, ale musel by tomu být nakloněn správce NAT - a to často není, většinou zcela záměrně).

Právě proto Skype používá již zmíněné superuzly, přes které se takové skryté počítače propojují. Každý počítač, který je připojen k Internetu přímo (bez NAT), se může stát superuzlem. O tom, zda se jím stane, rozhoduje systém Skype na základě nějakého (veřejně nedostupného) algoritmu. Dá se říct, že kdo má takový přímo připojený počítač s rychlejší linkou a nepříliš restriktivně nastaveným firewallem, dříve či později se superuzlem stane.

Co to pro tento počítač a jeho uživatele znamená? Část svého procesorového výkonu a kapacity internetového připojení je využito pro blaho služby Skype, tedy pro komunikaci dvou uživatelů, kteří by jinak komunikovat nemohli. Uživatel superuzlu využití nijak přímo nepozná. Jen se mu počítač trochu zpomalí (podle toho, jak rychlý procesor má), stejně tak se zpomalí i internetové připojení. Kdo platí za přenesená data, bude samozřejmě platit i tento provoz.

Kdo si dá tu práci a sleduje probíhající síťovou komunikaci, bude asi docela zaskočen tím, jak silný provoz mu přes počítač jde. Takový provoz je dokonce dost silný i u počítače připojeného přes NAT - podle všeho to vypadá, že si testuje vhodné kandidáty pro využití jako superuzel.

Skype má ještě jednu důležitou vlastnost. Zatímco u ICQ atd. je vytváření a používání "alternativních" klientských programů sice zakázáno, nicméně technicky proveditelné, pro Skype zatím žádný takový program vytvořen nebyl. Nic než oficiální program tedy používat nelze.

Opět jako vždycky musím dodat, že kdo chce Skype používat a vyhovuje mu, ať ho používá. Jeho schopnosti "prorazit" si cestu jsou totiž (k nelibosti mnoha firemních správců sítí) skutečně výtečné, což mu dává oproti jiným službám internetové telefonie podstatnou výhodu.