Spam - pověry a mýty

Také věříte, že je spam největším problémem Internetu a že se proti němu nedá bojovat? Čtěte dál. Některé ošklivé mýty jsou zakořeněné hodně hluboko, přitom realita je o poznání pozitivnější.

Mýtus: Spam je největším problémem Internetu.
Ve skutečnosti tomu tak není. Spam, tedy nevyžádáná obchodní sdělení, tvoří sice dnes většinu e-mailového provozu, ale z hlediska Internetu jako celku jde o problém poměrně zanedbatelný (nafukovaný firmami jako McAfee, které v tom spatřují dobrou možnost výdělku). Proti spamu se dá bojovat, a to poměrně účinně (viz dále). Jako největší problém Internetu lze v tuto chvíli vidět především rychle se tenčící zásoba volných číselných (IPv4) adres - tento problém je rozumně řešitelný pouze přechodem na IP protokol verze 6, do kterého se ale nikdo příliš nehrne (schválně se na jeho podporu zeptejte svého poskytovatele připojení).

Mýtus: Proti spamu se nedá bojovat.
Proti spamu lze velmi účinně bojovat. Vyžaduje to ale komplexní přístup. V první řadě není dobré svou e-mailovou adresu vystavovat různě po webu. Podstatná tíha boje ale leží na poskytovatelích e-mailu - pokud svůj úkol plní dobře, mohou v praxi eliminovat bez problémů 999 spamů z 1000, přičemž riziko nedoručení "nespamové" zprávy zůstává hluboko pod 0,1 %. Pokud vám chodí mnoho spamu, donuťte svého poskytovatele, aby nasadil účinnou ochranu, případě poskytovatele změňte.

Mýtus: Při antispamové filtraci zprávy někdo čte.
Tento mýtus přiživuje dokonce i úřad, který má boj proti spamu v náplni práce: ÚOOÚ. Ve své tiskové zprávě totiž zveřejnil větu: "Samotné spamové filtry navíc vlastně také porušují ochranu soukromí, neboť vyžadují od administrátorů, aby tuto mnohdy osobní poštu četli." To je naprostý nesmysl. Antispamové filtry fungují jako velmi složité mechanismy. Kombinují celou řadu metod k rozhodnutí, zda jde o spam či nikoliv (resp. udělují "skóre" definující pravděpodobnost, že jde o spam) - především databáze spammerů, analýzu hlaviček a také analýzu samotného obsahu. Jenže tato analýza je prováděna automaticky, strojově, pouze přidělováním bodů za určitá slova nebo jiné vlastnosti obsahu. Nikdo se nedozví, co je v určité zprávě napsáno, nikdo zprávy nečte.

Mýtus: Používání databází spammerů je špatné.
Mnohdy se stává, že je v databázi spammerů (černé listině, blacklistu) server nebo adresa, které v žádném případě nepatří spammerům. Někdy jde o nedopatření, případně zlý úmysl, ale většinou je (typicky) server v databázi zcela oprávněně. Do takových databází (existují různé typy) se dostává za to, že porušuje některé důležité pravidlo pro práci s poštou. Pokud server například funguje jako tzv. open relay (tedy umožňuje komukoliv přes sebe posílat poštu), je jen otázkou času, kdy ho nějaký spammer zneužije k masivnímu rozesílání spamu. Do databází se lze ale dostat i za menší prohřešky, například server Seznamu už léta figuruje v některých databázích kvůli neexistenci adres, které jsou podle specifikace vyžadovány. Kvůli tomu všemu je používání databází k boji proti spamu dobrou pomůckou - hodí se tedy jako pomocné kritérium. Využití k přímému odmítání pošty je ovšem z uvedených důvodů nevhodné.

Mýtus: Spam = Viagra a prodlužování penisu.
Spojování spamu s těmito věcmi je populární, ale nepříliš výstižné. Nevyžádaná reklama se může týkat (a v praxi týká) téměř čehokoliv. Zájezdy, auta, legální i nelegální software, hotely, kongresová centra, porno, kasina, anabolika, a tak dále - prostě cokoliv, na čem se dá vcelku snadno vydělávat. I když český spam netvoří v celkovém objemu (ani u nás) příliš významnou část, právě oni mají nejroztodivnější škálu toho, co se snaží vnucovat.

Mýtus: ÚOOÚ nikoho za spam netrestá.
I přes hodně podivné vyjádření, které jsem citoval výše, odvádí ÚOOÚ poměrně značnou práci. Spammery kontroluje a za jejich prohřešky je pokutuje. ÚOOÚ má ovšem poměrně krátké prsty, protože nedosáhne přes hranice, odkud se k nám valí zdaleka nejvíc spamu. Dalším problémem je to, že je spamových hlášení tolik, že to úřad jednoduše nezvládá a hlášení zpracovává s velkým zpožděním (kdy už spamující firma ani nemusí existovat). Ale rozhodně nelze tvrdit, že nic nedělá.

Mýtus: Spammeři se účinně přizpůsobují metodám boje proti nim.
Opět to není zdaleka pravda. Většina spammerů stále sází na hrubou sílu, na maximalizací rozesílaného množství zpráv. Nezatěžují se obvykle ani s tím, aby korektně generovali hlavičky zpráv - pořád se jim vyplácí jít spíše touto primitivní cestou, než vynakládat čas/peníze na obcházení ochranných systémů. Až se jim začne vyplácet s ochranami bojovat, možná už se jim také vyplatí dělat něco jiného, než rozesílat spam.

Na závěr mi nezbývá než vám popřát jediné: co nejméně spamu v e-mailové schránce.