Parkování po úřednicku a po špitálsku

Když jste přijížděli na úřad ve větším městě, podařilo se vám zaparkovat poblíž vchodu? Pravděpodobně ne. A nebylo to tím, že by tam nebyla parkovací místa. Podobné, nebo možná ještě horší, je to i u mnohých nemocnic.

Úřad by měl být služba občanovi. Občan-daňový poplatník nese náklady na provoz úřadů, proto je logické, že má právo za tyto peníze požadovat, aby tyto úřady fungovaly v jeho prospěch. Jenže zatím je to spíš naopak - úřady připomínají vrchnost, která člověku ukládá zákazy, příkazy a tresty. A která mu rázně ukazuje, kde je jeho místo.

Projevuje se to i ve zdánlivých maličkostech. Třeba parkování - na úřady ve větších městech (ale i v menších) přijíždí spousta lidí svým autem. Proto by bylo zcela logické, aby mu úřad umožnil zaparkovat blízko vchodu a učinil záležitosti spojené s vyřizováním úředních povinností (protože většinou je to tak, že to není občan, kdo by chtěl něco vyřizovat). Jenže chyba lávky, tak to nefunguje.

Parkoviště se u vchodu na úřad většinou nachází, nicméně pro "poddané" samozřejmě není. Přinejlepším ještě tak pro lidi tělesně postižené, ale někdy ani to. Ta nejlépe umístěná parkovací stání bývají vyhrazena pro zaměstnance úřadu. Zřejmě by jim dělalo problémy projít se pár desítek nebo stovek metrů navíc (přestože by jim to většině z nich prospělo - sedět celý den za stolem není zdravé, ta trochu pohybu by neuškodila).

Ale to není všechno. Podobný jev se vyskytuje také v nemocnicích, kde je nesmyslnost ještě zjevnější. Uvedu dva příklady konkrétních nemocnic, kde mi zůstává rozum stát nad místním řešením.

První je Revmatologický ústav v Praze. Zatímco zaměstnanci mají své uzavřené (aby tam náhodou někdo nevjel) parkoviště přímo u vchodu do ústavu, pacienti musí zaparkovat zhruba 100 metrů daleko. Zrovna u ústavu, kde se léčí lidé s pohybovými nemocemi (a mají tedy často problém někam dojít), to působí hrubě arogantním a hulvátským dojmem. Tohle že je zdravotnická služba?

Druhým takovým místem je IKEM, známý svými unikátními operacemi a dalšími metodami léčby. Bývá považován za špičku v řadě oborů. Ale z hlediska obyčejného přístupu k pacientům si příliš nezadá s Revmatologickým ústavem. Místa pro zdravotně postižené jsou od nejbližšího vchodu opět asi sto metrů, "neinvalida" úspěšně zaparkuje mnohdy až skoro půl kilometru daleko. Pro koho že jsou vyhrazena místa přímo u vchodu do nemocnice? No přece pro ředitelství. Pan ředitel přece nemůže udělat o pár kroků víc, jistě by mu to ublížilo...

Problém je v tom, že se proti tomu prakticky nikdo nepostaví. Stejně jako v jiných věcích, lidé raději skloní hlavu a poslušně vykonají, co jim vrchnost nařídí. Proboha, máme demokracii! Nenechávejme si takové ponižování líbit - začíná to drobnosti a končí věcmi mnohem podstatnějšími.