Mýtus druhý: Svobodné programy píší nadšení jednotlivci

Když se řekne "svobodný software" nebo třeba "Linux" (což je typický příklad svobodného softwaru), spousta lidí si představí obrýlené puberťáky (nebo muže s plnovousem, taktéž obrýlené), jak v zatemněné místnosti po nocích buší do počítače, přičemž na ně z černé obrazovky monitoru svítí bílý blikající kurzor. Taková přestava má ale k realitě zatraceně daleko.

I když to opravdu zpočátku bylo tak, že svobodné programy tvořili nadšenci (k nimž patří i Richard Stallman, duchovní otec svobodného softwaru a zakladatel projektu GNU). Jenže to už dávno není pravda. Ne, že by nadšenci úplně vymizeli, ale drtivá většina vývoje svobodného softwaru se dnes odehrává na půdě velkých softwarových společností.

Znáte firmy jako IBM, Novell nebo Sun Microsystems? Asi ano, protože hrály a stále hrají podstatnou roli v oblasti informačních technologií. A právě tyto firmy, podobně jako mnoho dalších, stojí za rozhodující částí vývoje svobodného softwaru. Nakládají se softwarem takto, protože je to pro ně výhodné. K tomu, proč to tak funguje, se vrátím někdy později.

Svobodný software se v tomto vůbec neliší od toho, za jehož použití se platí. Širokou škálu vývojářů od jednotlivců zírajících za papundeklem do monitoru, až po ty softwarové giganty s obratem v miliardách dolarů, najdeme u všech kategorií softwaru, rozdíly tu nejsou.