Jak už jsem říkal, GNU ani Linux neměly být konkurencí Windows. Ale dokonce jí být (ani společně jako GNU/Linux) ani nemohly, protože Windows je systém s grafickým rozhraním. Takové rozhraní se na GNU/Linux (a ještě dříve na Unix) dostalo s technologií skrytou za tajemným písmenem X.
Musíme se opět vrátit velice hluboko do počítačové historie. První grafické uživatelské rozhraní totiž vzniklo už v roce 1972 (u firmy Xerox PARC), a to v podobě konceptu nazvaného WIMP (Window, Icon, Menu, Pointing device - tedy okno, ikona, menu, ukazovací zařízení). Ano, použití oken je takto staré - dávno před vznikem Microsoftu a ještě dávněji před vznikem systému Windows. První implementace - v podobě počítače Xerox Alto - se objevila v roce 1973. Počítač používal třítlačítkovou myš, a co je zajímavé, měl monitor orientovaný na výšku. Významnějšího komerčního úspěchu ale tehdy nebylo dosaženo.
Pak bylo grafické rozhraní nějakou dobu u ledu, než se o něm dozvěděl Steve Jobs, spoluzakladatel firmy Apple. Na základě určité spolupráce s Xerox PARC bylo vyvinuto nové uživatelské rozhraní konceptu WIMP, a to pro počítač Apple Macintosh uvedený na trh v roce 1984. Prostřednictvím tohoto počítače s grafické uživatelské rozhraní zpopularizovalo.
Téhož roku odstartoval na univerzitě MIT projekt, jehož cílem bylo vyvinout grafické uživatelské rozhraní pro operační systém Unix. O rok později byla vydána verze 9 (první veřejná), následovaly verze 10 a 11 - právě verze 11 zůstala už navždy spjata s označením technologie. Ta se celým názvem jmenuje X Window System, zkráceně X11 nebo X.
Čím se X liší od toho, co bylo v počítači Xerox Alto, v počítačích firmy Apple a později v systémech Windows od Microsoftu? Na první pohled v podstatě nijak. Všude jsou okna, ikony apod., všude se kliká myší. Pokud se patřičně upraví vzhled oken, prakticky by od sebe nebyly jednotlivé systémy poznat.
X Window System má ale jednu důležitou vlastnost, která jinde není - je rozdělen do tří částí. První je ta, která je v programu. Program může běžet na libovolném počítači, v podstatě jde jen o to, aby byl počítač přístupný po síti a uživatel měl právo tam program spustit.
Druhou částí je tzv. X server. Ten běží naopak tam, kde sedí uživatel. X server kreslí na obrazovku a přijímá informace z myši a klávesnice. Pokud se od něho nechce nic zvláštního, je nenáročný na výkon. Takže může běžet na celkem primitivním terminálu, zatímco výpočetně náročný program běží na silnějším počítači. Běžně se to dělá tak, že na jeden výkonný počítač se připojí i několik desítek terminálů. Dá se tak (oproti řešení se samostatnými výkonnými počítači) ušetřit dost peněz za pořízení i správu.
Ještě tu máme třetí část. Je to tzv. správce oken - program, který (prostřednictvím X serveru) kreslí rámečky okolo oken, umožňuje s okny hýbat, dělá různé efekty a podobně. I správce oken může běžet kdekoliv, navíc lze používat různé implementace podle toho, co komu vyhovuje.
Funguje to nezávisle na tom, jaký operační systém na jednotlivých počítačích běží, a na tom, o jaký hardware jde. V praxi to znamená, že si člověk na svém počítači spustí X server a může ho používat jak lokálně (tedy pracovat jeho prostřednictvím s programy spouštěnými na tomto počítači), tak i na dálku (třeba s programy běžícími na druhém konci světa.
Jak jste si možná všimli, ještě nepadlo ani slovo o Linuxu. To je v pořádku. Toto všechno totiž existovalo dávno před vznikem Linuxu. Nicméně když byly komponenty GNU a jádro Linux spojeny dohromady, dostal se X Window System také sem. Teprve tímto okamžikem začal být tento systém reálnou konkurencí již zavedeným systémům s grafickým rozhraním - tedy především Microsoft Windows.
