Asociace amerického nahrávacího průmyslu už se nechce soudit s lidmi, kteří jsou podezřelí z porušování práv společností, které RIAA zastupuje. Chce použít "lepší" řešení - nechat je odpojovat od Internetu. Bez soudu, bez dokazování. Ke zdi, prásk, hotovo. Rychlé, jednoduché, nenáročné.
Filmové a hudební pirátství je realitou dnešních dnů. Leckomu se nechce kupovat si hudbu a filmy, tak se kopírují nosiče a stahuje z Internetu. Je od koho stahovat, protože dobrovolníků sdílejících chráněná díla je stále dost, i když proti nim bojují jak autoři, nahrávací společnosti a jejich sdružení, tak i policie všech vyspělých států. Na druhou stranu, lví podíl na podpoře pirátství má zastaralý obchodní model většiny nahrávacích společností.
Dosud to RIAA, MPAA a další organizace sdružující autory a nahrávací společnosti řešily podáváním soudních žalob a trestních oznámení. Žaloby je ale přicházely docela draho, proto bylo otázkou času, kdy se vynoří něco jednoduššího, něco ve stylu nacistického "konečného řešení".
A tak se zrodila myšlenka odpojování "sdílečů" od Internetu. Postupně se to objevilo na více místech. Například ve Francii je to na cestě k uvedení do praxe, hrozí to na úrovni celé EU, nyní s tím přichází i RIAA (a chce to zřejmě praktikovat v USA). Jak by takové odpojování vypadalo? První a druhé varování, pak odpojení. Zcela bez důkazů, jen na základě nějakého podezření.
Skutečně se nabízí paralela k řešení typu "zastřelit bez soudu". Takové věci mají obecně tendenci v poslední době prosakovat do právních řádů různých států, ale i Evropské unie. Jednoduchá řešení, tresty bez důkazů, presumpce viny. Necháme-li si to líbit, může se snadno stát, že "ve jménu práva" brzy budeme mít stát ne právní, ale bezprávní.
