V celé té debatě o Andreji Babišovi jsem si všiml dvou věcí. Zaprvé se nikdy nevede komplexní strukturovaná debata o všem, co Andrej Babiš dělá a když už, tak se vede zmatečně, útržkovitě a pomocí zkratkovitých argumentů.
(Rozepsal jsem na začátku května a dopsal až teď, když se k Babišovi vyjádřil snad už každý. Ale přesto zveřejňuji.)
Nemyslím si, že já bych měl být automaticky ten, co ostatním vykládá význam politické scény, ale zkusím napsat naprosto srozumitelný text bez emocí o tom, proč a na základě čeho všeho považuji Andreje Babiše za aktuálně velký a nesmírně závažný problém.
Zkusím se maximálně zaměřit na faktickou stránku věci, protože ta obrovská emotičnost debatu o AB ve skutečnosti obrovsky brzdí.
V první řadě musím říct, že neuznávám argument, že ostatní jsou taky stejně špatní (zlí, zkorumpovaní atd.). Argument ve stylu 'vy zase mlátíte černochy' je hloupý argumentační faul, který nikdy žádnou debatu (ani politickou, ani nepolitickou) nikam neposunul. Ta implikace, že pokud nadávám na grázloviny AB, tak mi automaticky nevadí grázloviny jiných politiků mě až uráží.
Navíc ten 'argument' neobstojí podle mě ani fakticky – Babiš je ministr financí, vicepremiér a minimálně třetí nejmocnější člověk v ČR. Zároveň je to miliarář a neomezený šéf partaje která má aktuálně v průzkumech 30%. Kauzy kterého jiného člověka (možná s výjimkou hradních kauz) jsou pro ČR potenciálně takovým problémem?
A k tomuto ještě dodatek – v minulosti v ČR (a funguje to tak i ve vyspělých demokraciích na západě) odstupovali ministři pro podezření z věcí, které jsou s aktuálními kauzami AB absolutně nesrovnatelné – ministr Kalvoda blahé paměti skončil, protože lhal o svém VŠ titulu. Ministr Besser odstoupil, protože v majetkovém přiznání neuvedl svůj dům (o kterém se jinak fakticky vědělo), ministr Kocourek rezignoval, protože odklonil pár milionů na manželku. Všichni skončili naprosto oprávněně, ale co jsou tyhle kauzy ve srovnání se všemi, které má na krku AB?
Obecně vzato moje nároky na politiky nejsou nijak přemrštěné. Chci po nich aby nelhali, aby nakládali transparentně s veřejnými i vlastními prostředky, chci aby o svojí činnosti informovali, vysvětlovali ji a s veřejností a novináři komunikovali otevřeně, férově a vstřícně a v poslední řadě, aby se jejich názory vešly do rámce ústavy. Snad s výjimkou toho posledního Andrej Babiš totálně selhal.
Politici by měli být v ideálním světě ti nejlepší z nás a úměrně tomu mají nastavené velice nadstandardní materiální i jiné podmínky (a v principu je to tak správně). Tím spíše bychom měli mít na naše politiky nadstandardní nároky.
Osobně si nechci hrát na moralistu. Ve svém životě jsem někdy lhal, někdy jsem udělal rozhodnutí, které jsem fakt ostatním nechtěl vysvětlovat a občas jsem nehrál podle pravidel. Ale taky nejsem v politice a nedostávám plat veřejného činitele.
Andrej Babiš měl dopředu znát pravidla politiky a měl vědět do čeho jde. Jeho údiv nad tím, že veřejnost zajímá, co dělá a že novináři se ho ptají na konkrétní otázky a chtějí konkrétní odpovědi, je dojemný. Jeho překvapení, že když zalže do médií, tak se mu to vrátí, je vtipná.
Ale pojďme konkrétně.
1) Andrej Babiš opakovaně lhal
Andrej Babiš lhal minimálně dvakrát – v kauze Čapí hnízdo (kdy opakovaně nabízel rozdílné vysvětlení, kdo vlastní Čapí hnízdo a jak to bylo s onou dotací) a nyní se ukazuje, že lhal i o tom, že neovlivňuje svoje média.
Lhaní politiků obecně není v první řadě etický problém (částečně samozřejmě ano, ale s tím se musejí srovnat voliči AB). Je to problém hlavně faktický – jak víme, že nelhal v jiných případech? Jak vím, že nelže teď? Jak máme kontrolovat člověka, který se neštítí lhát do celostátních médií?
2) Andrej Babiš předvádí úplný opak transparence
Je samozřejmě vždy nešťastné, když se politik dostane do podezření ohledně toho, že ne vše okolo něj je plně v pořádku. V tom případě je ale vždy jednoduchá cesta ven – maximální transparence a jasné vysvětlení toho, kde se nesrovnalosti vzali.
Andrej Babiš je například podezřelý z toho, že neměl peníze na nákup dluhopisů Agrofertu nebo v 90. letech na nákup Agrofertu samotného.
Případů, kdy politik musel skončit ve veřejném životě, protože neuměl vysvětlit původ svého majetku, bylo nespočet. Takový nákup Grossova bytu za miliony působí ve srovnání s nákupem dluhopisů potravinářského koncernu za více než miliardu poměrně směšně.
Přesto – Andrej Babiš má naprosto jednoduchou cestu ven. Ta první by znamenala doložit důkladně svoje příjmy a zavřít všem pusu. Před volbami na Slovensku 2016 byl opoziční lídr Igor Matovič v podezření z daňových podvodů a tunelování, čehož se velice ochotně chopil Robert Fico. Matovič zveřejnil svoje daňová přiznání a vyšel z celé situace jako jasný vítěz. Andrej Babiš může udělat to samé.
Proč to Andrej Babiš neudělá se můžeme jen ptát.
3) Andrej Babiš odmítá dialog o svých problémech
Stačí vidět rozhovory, které Andrej Babiš publikoval na začátku května, když se objevila první nahrávka týkající se ovlivňování vlastních médií. Místo pokorného a detailního vysvětlení nevyjasněných otázek pouze arogantní kopání okolo sebe a obviňování ze spiknutí při jakékoli jen trochu nepříjemné otázce.
Takto funguje Babiš v podstate celé volební období – jakákoli otázka, která mu není příjemná se vzápětí stává komplotem a kampaní.
Politici tu nejsou od toho, aby si vybírali na co odpoví, součástí povolání politika je snášet i nepříjemné, hloupé nebo jakékoli jiné dotazy. Pokud se Andrej Babiš nechce do médií zpovídat, tak opět platí, to co jsem psal – měl si vybrat jiné povolání.
4) Andrej Babiš má problém i nadále vysvětlit všechny svoje finanční transakce
Tohle už nechám na povolanějších a znalejších. Jen si obecně myslím, že to do tohoto výčtu patří.
Obecně vzato má tedy ta debata jeden zásadní problém – neustále se dává do nějakého kontextu. Neustále řešíme, jestli šlo o trestné činy, jestli byl Babiš obviněn, jestli Sobotka není stejný, jestli Kalousek taky neudělal to či ono, jestli jsou novináři hodní nebo zlí. A to je zhouba té debaty.
Všechno tohle je úplně irelevantní, pokud se na Andreje Babiše podíváme, tak jak jsem ho popsal. V západních zemích by politik skočil za desetinu podobných prohřešků. I v té naší politické džungli lidé v politice končili za mnohem méně. Jen v současné české republice může mít tenhle člověk třicetiprocentní podporu.
