Ať už v práci, ve škole nebo ve vztazích, každý občas zažije nějakou osobní prohru. Něco se nepodaří, uděláme nějakou chybu, popřípadě neuděláme něco, co jsme udělat mohli a pořád to nemůžeme dostat z hlavy.
Když se podívám na svůj život, který už jsem stihl prožít, vždy beru určité části života podle toho, jaké těžkosti jsem překonal. Už od narození, první krůčky, školka, základka, v páté třídě první přijímačky, přijímačky na střední, první brigáda, maturita... dalo by se pokračovat, ale asi je jasné, co se snažím ukázat. Vždy se jedná o nějakou těžkost, výzvu, kterou jsem úspěšně absolvoval.
Pokud bych se bál natolik, že bych nezkusil udělat svůj první krůček, dát první pusu, prezentovat svou první práci, vydělat si své první peníze... kam bych to mohl v životě dotáhnout? Pokud si vyberu vždy tu snazší cestu, je to vůbec volba? Neztrácím tím svou svobodu?
Možná si říkáte, co když jsem zkusil, snažil se, dal do toho všechno, ale stejně to nestačilo a prohrál jsem. Tuto situaci zažil každý. Je ale více možností, jak se k dané situaci postavit. Buď se můžeme vymluvit na někoho jiného, kvůli komu si vsugerujeme, že jsme danou situaci nezvládli, nebo jdeme do sebe, díváme se, co jsme mohli udělat jinak a co do příště máme zlepšit.
Pokud vyzkoušíme první možnost, začneme se bát, začneme utíkat a potom to opravdu velká prohra bude. Zkusíme-li ale druhou možnost, poznáme, co jsme udělali špatně, zaměříme se na svoje slabiny a tato jedna porážka pro nás může být větším vítězstvím, než kdybychom danou situaci zvládli a našich slabin a problémů si nevšimli.
Nenechme náš strach, aby nás porazil! Bát se, to je přirozené. Pokud v nás ale strach rozhoduje, stáváme se jeho otroky! Nevzdávejme se, když se někdy nedaří! Věřme si a jděme si za svými cíli, sny a vším, co nás dělá těmi, kterými jsme.
P.S.: Tímto článkem nechci nijak zlehčovat životní situaci těch, kteří jsou třeba na vozíčku nebo mají jiné ať už vrozené, či získané postižení.
