- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
K stávající situaci si dospěly státy dlouhodobým pěstováním fenoménu sociální stát, ve skutečnosti to je ale život na dluh. Je to jako teorie šikmé plochy - nejdřív se pěkně samospádem kloužeme, je to příjemné, pohodlné a nevyvíjíme žádné úsilí. Ovšem pokud překročíme kritický bod, klouzání se zrychluje až k pádu a už nejde zastavit - nebo jen za cenu velkých obětí. Podobné je to se zadlužováním - stačí menší panika investorů a náhle se kritický bod nečekaně překročí. To se podle mě stalo Evropě. Nyní tedy státy sebou mrskají a hledají sebemenší kořínek, kterého by se chytly. Včetně tiskové inflace, která ve třicátých letech způsobila devalvaci marky na tuším jednu miliardtinu během několika měsíců, píše o tom třeba Remarque. Ovšem také z toho vyplývá, že jednoduchá řešení typu Lukášovo -řešme podstatu problému-už dnes nefungují.Nevím,jak by státy třeba přežily zastavení výplaty mezd a důchodů ze dne na den-situaci se zadlužením by to sice stabilizovalo,ovšem vypukla by sociální bouře.
a odběhni za oponu.
Tam se můžeš věnovat užitečnější činnosti.
Dobrá rada nad zlato... to už máte vyzkoušeno?
Jsou lidé,jejichž výplody lze naštěstí omluvit mládím.
stejně jako jsou lidé, jejichž výplody lze naštěstí omluvit stářím.