Mužatka

    K ne zrovna pěknému nadpisu mne dovedla náhoda.  Hledal jsem, co pod ním Google ukrývá. Kromě velké hromady fotografií na dané téma jsem objevil i foto mladé půvabné dívky, což moc nedávalo smysl. Foto mne dovedlo k jejímu blogu, kde začíná onen příběh o Mužatce.

     Než cokoliv napíši, je třeba říci, že jsem cca 7 let pracoval s drogově 
závislou klientelou. Vždy pod dohledem lékařů a psychiatrů a s jejich 
maximální podporou. Říká se, že z každé práce, kterou děláte naplno, si 
časem odnesete „profesionální deformaci“. Ta moje znamená, že prostě vidím a
cítím drogy.  Po čase, co jsem opustil protidrogovou problematiku a komunitu
těchto lidí, jsem to začal   vnímat – ve slově, pohybu, vzduchu i pohledech…Nic na světe 
mne nezpanikaří tolik, jako něčí ujištění; „Mám to pod kontrolou“, 
která v této branži většinou znamená pravý opak. Kromě drogově závislých 
jsem měl možnost poznat i tzv. duální diagnózy, což byly třeba klientky, 
které kromě drog řešily i PPP (Poruchy Příjmu Potravy). A právě tato 
skutečnost nás vrací k dnešnímu příběhu.""
 
   Té dívce jsem dal jméno Lada. Jednak podle všem známé princezny, druhak 
žádnou Ladu v této situaci a věku neznám. 
    Lada je studentka a bylo ji 18 let, na svém blogu si stěžovala, že ji 
někteří čtenáři napadají a urážejí. Vidí v ní mužatku, která vypadá jak 
kulturista. Svoje komentáře pak píší na blog, který si ona vede ohledně 
cvičení a zdravé výživy.  Před časem si prošla peklem PPP, kdy chtěla být 
modelka. Svoji sebedestrukci dotáhla až na hranici 39 Kg. Ve cvičení a 
sebezapření se našla a tak veškerý svůj čas, finance a úsilí věnuje stavbě 
svého nového těla a image. Nutno dodat, že s velkou podporou okolí, čtenářů 
blogu a rodičů. Objevil se i sponzor na hrazení speciální výživy a 
proteinových doplňků.
 
  Lada roste doslova před očima, nabírá, rostou ji stehna, klasický kulatý 
zadek, má vosí pas a vysekané tricepsy. Pózuje a vše zaznamenává do blogu 
plného fotek, …pak najednou na několik týdnů mizí. Když se vrátí, je jiná. 
Pořídila si nové poprsí – prsní implantáty větších rozměrů. Nyní má přes 
hruď 97 cm. Má z toho obrovskou radost.
 
   Náhle jsem se přistihl, že čtu její blog jako zpověď klientky, tak jak 
jsem četl po nocích deníky těchto dívek a v zápisech pak na konci reagoval. 
Míjím věty a hledám, skáču po řádcích, odstavcích…objevují se slova extrém, 
síla, vůle, pot, dřina, muset, váha, váha, váha…jídlo, jídlo, dieta….výdrž….
vše orientované na výkon, trénink 5 + 2 ovšem s další rozcvičkou 3 x 20 
minut…. 
 
   Blog doplňují fotky Arnolda i jiných „bobulářů“. Když to jako téma 
nadhodím u nás ve fitku, upozorní mne kolega, že podstatná část tehdejší 
kulturistické špičky skončila totálně zdevastovaná, nebo už není naživu. 
Jsou jen druhým pólem  takové sebedestrukce.
A Lada chce jít dál, ukazovat se, předvádět, soutěžit.
 
    S krátkou kazuistikou a tímto blogem jsem oslovil  lékaře, který se roky 
věnuje PPP. Závěr zněl :   Dívka trpí pravděpodobně tzv. Adonisovým 
komplexem, což je patologické zaměření na tělesný vzhled, muskulaturu apod...

Je pravda, že tento syndrom je častější  u mužů, ale vyskytuje se i u žen. U PPP se

vyskytuje rovněž zaměření na své tělo. Domnívám se, že se jedná o

transformaci jedné nemoci, čili jedné formy nemoci do druhé,   např. jako 

když někdo přestane pít a začne kouřit nebo pěstovat jinou závislost. 
Myslím si, že dívka není rozhodně ok a měla by vyhledat  odbornou pomoc. 
 
   Podobně se k tomu staví i lékařka, která se věnuje psychosomatice a v 
projevu Lady vidí hodně vnitřní prázdnoty, kterou momentálně nezpracuje, 
protože žije snem.
 
   Tak jako ve všech vrcholových sportech dojde na otázku steroidů a k nim má 
každý, kdo bojoval se závislostí, velmi slušně nakročeno. Mnohé k nim dožene
frustrace z umístění na soutěži, nebo prostě stagnace přírůstku svalové 
hmoty.
   Lada je přesvědčená, že se našla a jde svou cestou. Nejenže by mne 
neslyšela, neslyšeli by mne ani rodiče, kteří jsou jistě rádi, že to peklo 
PPP zmizelo. Fanoušci by mne vypískali jak hejtera. Přitom je zde vysoká 
pravděpodobnost, že jí jejich podpora a ubezpečení ohrožuje.

Vždy nejde vyhrát a tak jsem si vzpomněl na slova psychoterapeutky Ludmily J:

 „Víš, občas budeš jen přihlížet a můžeš jim přát, aby svá rozhodnutí 

přežili“.

 
     Autor článku nemá děti, přesto by tento blog chtěl věnovat rodičům závislých

dívek, kteří si myslí, že pro své děti dělají to nejlepší“.