Na metrosexuála mne vždy chyběla vizáž a styl života, na ubersexuála pro změnu věk a šediny, které spíše dříve nahradí regulérní pleš. Taky absence diktované dávky charisma. Jak vtipně poznamenala jedna z blogerek, budu spíše suchar. Z nabídky tak zůstal retrosexuál, kterému bych se v rámci toho roku v kamenolomu a několik let v kovárně mohl tak nějak přibližovat. Nechám si tuto nálepku i proto, že mi tak říká jeden z trojbojařů v posilovně, když mu na bench pressu držím kus fošny, aby ho nerozdrtily ty metráky, co má na hrudníku.
Retrosexuál. Myslím, že jsem tak podobně vyrůstal a byl vychován, proto mne občas nadzvednou tendence některých nejmenovaných spolků a hnutí za práva žen. Jmenovat je nebudu, už proto, že bych chtěl co nejvíce jejich hysterickým tendencím omezit příděl reklamy.
Retrosexualitu spatřuji v tom, že ve vztahu k ženám dokáže být muž galantní a dělat vše, z čeho těmto aktivistkám hnutí vstávají vlasy hrůzou. Retrosexuál nemá problém jít první do restaurace a druhý do schodů, zaplatí za ženu útratu,pomoci ji se zavazadlem, pochválí ji šaty (může ji říci, že je sexy) a když se bude nějaký hlupák k ní chovat neomaleně,vykáže ho do patřičných mezí a bude-li to situace žádat, ochrání takovou ženu před nebezpečím. Půjčí ji klidně i propisovací tužku, protože ví, že za tím neuvidí falický útok na jeho nejnižší pudy. Vcelku nic víc, nic míň.
Dnes ráno otevřu idnes a čtu o právech žen a rovnosti. Fakt nevím, můj vyhraněný názor podporuje ještě sousední aktuálně.cz, kde se dokonce tohoto hnutí stali mediální partneři v jejich pochybné soutěži Sexistické prasátečko. Pro neznalé, je to soutěž, kterak partu Brňaček pobuřuje třeba plakát na Night club na který je nahá žena. Inu logický výkřik, asi jako u vegetariána před Uzeninami, že tam prodávají maso. Už několikátý rok takto sbírají po celé ČR reklamy, které podle nich diskriminují ženy a jejich postavení ve společnosti.
Většinu života trávím s ženami, nejen soukromě, ale i pracovně. Mnoho z nich byly moje šéfky.Nikdy jsem neměl problém se se ženami domluvit, pokud neměly tendence hrát komedii o oběti a vině. Stejně tak paušalizovat a vytvářet nafouknuté umělé problémy tohoto typu, kdy boj proti diskriminaci znamená osekat práva někoho jiného. Jak to nefunguje vidíme přece všude kolem nás na konkrétních jiných a palčivějších případech.
Představuji si, jakým způsobem takové ženy z těchto hnutí budou vést a vychovávat dcery, kolik komplikací jim to patrně přinese, když vše, co se jim nebude hodit zaklejí do významově těžko uchopitelného slova – Stereotypy. Slova, které v jejich výkladu neznamená nic jiného, jak pouhou obžalobu. Obžalobu tam, kde patrně někde v minulosti selhali jejich rodiče, nebo společnost.
PS: Ano četl jsem Hausmanna a když nebudu vnímat tu nenávistnou složku,vcelku se umí trefit. Ano, plácl jsem v životě několik žen po zadku. Ano, řekl jsem ženám věci, za které jsem se musel omluvit, protože to tak bylo správné. Ale stále mám dostatek rozlišovacích schopností na to, abych nepral v pračce psa,tudíž poznám i to, co je realita a co už pouhá hysterie zneuznaných feministek.
