Při posledním otevření svého mailu jsem si všimnul, že všeobecná atmosféra se pomalu a jistě posunuje z fáze truchlení na fázi petiční, kdy se patrně do bezvědomí bude probírat co, kde a jak se bude jmenovat.
Na toto téma bylo už napsáno tuny příspěvků, a vlastně se kolovrátkově sděluje již sdělené. Stejně fungují tábory příznivců, odpůrců i těch, kterým je toto téma srdečně jedno.Asi už nic převratného nevymyslíme. Pro mne osobně byla důležitá informace o tom,co velká skupina lidí hlásá, jak se chová a jak je to ve skutečnosti. Narážím tak na pravý stav věci ohledně toho našeho „vlastenectví“, které většinou začíná a končí u mávání vlajkou jak na prvního máje.
Když totiž dojatý a roztřesený reportér hlásil, že za hodinu bude na Václavském náměstí rozvinutá dvacetimetrová vlajka, nějak jsem po zkušenostech cítil, že to bude trapas. A taky byl. V přímém přenosu jsme tak mohli být svědky, jak stovky lidí drží stranově převrácenou vlajku a to tak, že na levé straně je červená barva. Přitom zákon o používání symbolů jasně ukládá, jak je to správně (červená na pravé, pokud je svisle dolů klín).Pokud tedy místo se svíčkami , Sv. Václava a řečníky vnímáme jako čelo. Další průšvih je, že vlajku lze umístit pouze na tyč, chcete- li žerď bez označení, třímat v rukou ji smíte pouze při věšení na stožár. Výjimky nejsou, ani za situace, která byla. Zákon to prostě zakazuje.
Současný stav je, že na podstavci sochy Sv.Václava je umístěné srdce ve kterém je vlajka, opět špatně nakreslená, u paty se pak doslova válí jedna z textilu. Přitom tohle zákon opět zakazuje, protože vlajka se nesmí dotýkat za žádných okolností země.A nejde jen o zákaz, ale i úctu, která by pro nás měla být automatická.
Všimnul jsem si, že tento základ nezvládají nejen některé Obecní úřady při svátcích, jedna nejmenovaná firma ve své reklamě na minerálky, ale třeba i lidé, kteří udělají výstavu o čs. Legionářích a dají tam naopak prapor. A to nemluvím o přepravě jednoho z vojáků , který zahynul (tuším minulý rok) v Afghánistánu a měl podobně převrácenou vlajku na rakvi.
Naši fanoušci hokeje, kteří tak rádi popisují vlajky názvy měst a hesly, porušují zákon, neboť i toto je zneuctění a hanění národního symbolu. A to nemluvím o těch, kdo se do ni zabalují jak do plédu.
Můžeme tedy nadále namluvit tuny argumentů, přít se, přesto situace ukazuje, jak některé věci vnímáme a jakou jim dáváme opravdu důležitost. Jako občané ČR máme právo mít u svého domu stožár a vyvěšovat třeba celý rok vlajku. Že to neděláme je právě ten ukázkový rozpor mezi vlastenectvím a pózou.
