Jak jsem přežil workout

  Moje zážitky s absolventy FTVS jsou veskrze jednoznačné. Týden na raftech mne naučil okamžitě používat překladový slovník frází typu: "Tam je vody málo". Většinou to znamenalo, že se nad vámi spolehlivě zavře hladina. Vzdálenosti, hloubku a šířku vždy dělí dvěma.  To jsem si uvědomil při skoku do peřejí mezi dvě skály, které měly být vysoké 3  metry. Těch šest metrů mne nárazem potopilo i ve vestě hodně hluboko. Zaslechl jsem pouze dotaz jedné dívky jestli tam nejsou šutry. "My nevíme, jsme žádné zatim netrefili"...neslo se nade mnou do okolní vodní tříště. Převrhnutý raft si uměli skvěle užít, protože jsme si v ten okamžik všichni genderově rovni, jelikož studená voda z nás  nadělala princezny...Z těchto akcí a fitness center jsem nabyl dojmu, že co exemplář, to jeden Tichonov. :)

    Pozvání na tzv. workout na Vítkov jsem tedy poprvé přijímal dost ostražitě, už proto, že hlavní aktér FTVS má. Čím více však přibývalo nadšení kolegů v práci, kteří se z něj vraceli, tím více ostražitost slábla, až jsem kývnul. "Uvidíš, Tomáš to má zmáknuté" slibovali ostatní.

 Fáze 1: Vyškrabat se na Vítkov

   Po celodenní práci, kterou jsem odstál na nohách mne ten kopec docela zadýchal. Vtipkovali jsme, že možná celé cvičení spočívá v tom se tam dopravit a u památníku nám Tomáš poděkuje za účast...kdepak. 

 Fáze 2: Seznamovací

   Tomáš nás přivítal se zásobníkem 8 cviků, kdy jde o takové kruhové cvičení pouze vlastní váhou a tělem. Skládá se ze cviků jako jsou angličáky, kliky, sklapovačky,panáci... akorát většinou v upravených formách pro co největší intenzitu a záběr. Délka cvičení mi nepřipadala nijak dramatická 45s cvičení 15s odpočinek a přesun na další stanoviště... 8 stanovišť a 4 kola. Cvičíme na karimatkách.

 Fáze 3: Jdeme na to

  To, jak dlouhá může být v životě minuta jsem se začal přesvědčovat někde u konce druhého kola, třetí dokončoval roztřepaný a čtvrté už fixloval jak jen to šlo. Což moc nešlo, protože Tomáš nejenže cvičil, ale kontroloval ještě všech osm cvičenců a udílel pokyny. Kdo může, cvičí, kdo nemůže "odpočívá" v kliku nebo dřepy... 

 Fáze 4: Přesun

  Cvičení končí, aby mohlo udělat prostor pro jiné cvičení. Přesouváme se k hrazdám, kde se na nich střídáme ve shybech. Cílem není velký počet opakování, ale schopnost to rozvrhnout tak, aby se skupina plynule střídala po dobu cca 5minut. Jsem tak zpocený, že nasazuji bezprsté rukavice, abych se vůbec udržel na hrazdě. Nakonec už zbývá jen přednožování na výdrž.

 Fáze 5: Zkutálet se z Vítkova a dát metro

   Tričko mám durch, z šátku kape, začíná být zima. Beru si mikinu, nasazuji kapuci.Plouživě sestupuji z Vítkova. Jelikož momentálně smrdím, jsem rudý, mám bezprsté rukavice a kapuci, zastupuji pro okolí, které mne míjí úplně jinou skupinu, než ve které jsem. I v metru mám dostatek prostoru, když chlemtám vodu ze své Nalgenky (Láhev Nalgene lze považovat za kultovní a rozlišovací znamení všech zaměstnanců naší firmy :):):) pozn.).

Závěr:

   Vzít si pouze v úterý volno z fitka bylo jasné podcenění situace. Ještě ve čtvrtek jsem cítil nové šlachy i svaly o kterých jsem doposud neměl páru. Do postele jsem takřka lezl. Bylo fajn zkusit úplně jiné cvičení a nebýt pořád jen pod činkami. Přineslo mi poznání, kolik rezerv může člověk mít v ovládání  cviků s vlastní váhou. Dodnes si myslím, že pro studenty piknikující opodál jsme dle pohledů museli být parta lazarů co předvádí jednoduché cviky a moc jim to nejde. I přes přísahy, že takovou dřinu nemám za potřebí je jisté, že se na toto cvičení zase brzo vrátím.

Věnováno Pekymu