(lch) Zeptejte se dnešních třicátníků, zda měli v dětství Igráčka. Mnozí s nostalgií v hlase zavzpomínají na malou pohyblivou figurku z výrobního družstva IGRA Praha, která velmi často v osmdesátých letech tvořila součást jejich her.
IgráčciLukáš Chmela
Figurka, co přežila.
Píše se rok 2009. Přijíždím metrem do stanice Kačerov. Odtud je to jen jednu zastávku busem a já mezi domy hledám ulici Na Úlehli. Přicházím k obchodnímu centru, které lze jistě zařadit do normalizační zástavby. Někde uprostřed pak najdu krámek, kde se vlastně rodí Igráčci.
Interiér obchodu je velmi skromný. Bílé kachličky na stěnách dávají tušit, že zde dříve bylo spíše řeznictví. Barevné krabičky s figurkami vystavené v policích mne nenechávají na pochybách, že jsem zde správně. Kupuji si několik figurek. Možná právě z nostalgie, z části pak z uznání, že Igráček přežil polistopadový příliv hraček z nedostupné ciziny a dnes se pomalu, ale jistě dostává opět na scénu.
Jak to bylo.
Za rodiče Igráčků lze považovat firemní návrháře Igry Jiřího Kalinu a Marii Krejchovou, kteří s tímto nápadem přišli v roce 1976. Těžko dnes říci, zda věřili, že figurka bude natolik úspěšná a její množství se v budoucnu bude počítat řádově na milióny vyrobených kusů. Igráček dokázal obsáhnout a přiblížit dětem snad všechny základní profese. Po celou dobu výroby je sestaven z 8 komponentů. Ostatní díly a doplňky (včetně pokrývky hlavy) ho pak přiřazují k dané profesi. Nepatrnou změnou byla úprava úst a přidání nosu. Jinak si po celá léta zanechal stejný vzhled.
Cesta do hlubin vnitřního dítěte.
O tom, že se z Igráčků stal vyhledávaný sběratelský artikl svědčí inzeráty na různých serverech. Ceny přitom často několikanásobně převyšují jejich prodejní hodnotu v podnikové prodejně IGRA, kterou jsem tenkrát navštěvoval.
Rodina Igráčků čítá něco kolem 50 figurek různých profesí. Vznikají i limitované série na zakázku. Figurky v nich slouží jako reklamní předměty nesoucí nejčastěji logo nějaké firmy na doplňcích Igráčka. I ty budou mít v budoucnu jistě sběratelskou cenu.
Práva a formy na výrobu této fenomenální hračky odkoupil pan Miroslav Kotík. Současný Igráčkův svět vyvíjí a vyrábí jeho firma Efko – karton v Novém Veselí u Žďáru nad Sázavou.
Igráček je takovou malou sondou do našeho vnitřního dítěte a není náhodou, že když se dnes dospělých zeptáte, vzpomenou právě ty nejvýraznější figurky. Snad každý nejprve jmenuje hasiče, zdravotní sestru, vojáka či příslušníka VB, kteří často v našich dětských fantaziích představovali vysněná povolání. A Igráčci? Svoji ne/dokonalostí nás učili při hrách improvizovat a rozvíjet dětské příběhy. Možná pro nás dnes mají větší duševní hodnotu, než jakou lze jen marně hledat v importovaných hračkách.
