Hranice úcty a nevycválanosti

    Jsem všeobecným zastánce práva na outdoorové oblečení všech, jež se to týká a mají potřebu ho nosit i ve městě. Přebírat však ve fleecové bundě Hi-tec vyznamenání od prezidenta republiky je silné kafe i na mne.

   Režisér Robert Sedláček nakráčel na Hradčany v den státního svátku ve fleecové bundě na kterou mu prezident připnul vyznamenání. Názory na takový akt se různí. Dvorní ochránce etikety pan Špaček se rozhořčil: „Jestli vzdělaný a inteligentní člověk postrádá natolik emoční a sociální inteligenci, že nechápe, že si na nejvýznamnější státní akt má vzít společenské oblečení, tak to svědčí o nějakém… nechci ho urážet víc než je třeba.“  Pan Ovčáček za Hrad shrnul situaci tak, že vyznamenání se udělují za činy, nikoliv garderobu.

   Myslel jsem, že pan režisér má určitý odhad na situaci. Patrně ne. Každopádně za mne padá veškerá odpovědnost za etiketu na Hrad. Příslušní zaměstnanci prostě pana Sedláčka na slavnostní předávání neměli pustit. Pořád si totiž u nás pleteme slova jako zodpovědnost a individuální nevycválanost.