Jsem tak starý, že pamatuji v Brně první záchvěvy biokultury ještě v předrevolučním období. Tenkrát si všichni pro výrazné zkvalitnění života předávali a pěstovali takovou divnou bílou houbu. Vypadala tak trochu jako řídká vata a všichni se po ni cítili skvěle. Pil se z ní okolní nálev.
Lavinu zdravěchtivých manželek zadržel jeden muž, co ho ta hysterie štvala a vzal to do laborky pod mikroskop. Když jim oznámil, že to na něho mrkalo, zájem o zdravý životní styl ochladl takovou rychlostí, jako prve začal. Jelikož šlo o druh houby, nazval bych toto období pro lepší orientaci jako éru Předkombuchovou.
V těsném závěsu za ní asi dočetl někdo české pohádky a rozšířil mezi lid živou a mrtvou vodu, myslím, že k tomu stačilo pár drátků, plastové nádobky a vyrábělo se o sto šest. (ano, vím, že tohle nebyl výmysl Čechů :))To období se vyznačovalo značným nárůstem šamanů, psychotroniků, telepatů, léčitelů a to tak, že někteří prorostli až na obrazovky televize. Kdo by neznal seance jednoho pána zakončené vždy přející větou: „Ať je vám to k užitku!“
Nastávající binec po okolí zůstával ze všemožných loupačů semínek, kteří trousili za sebou zbytky lněných a slunečnicových plodin. Šamani zakládají spolky pro udržitelný život a na scéně se objevují nazivegetariánky, které nutí k odmítání masa i své malé děti. Pamatuji si, jak jedno takto podvyživené doslova kradlo ze stolu krájenou čabajku, kterou tam moje máma dala. Nebylo se čemu divit, matka dítěte mu k obědu odpočítávala již zmíněná semínka a kus jablka. To byla éra Semen, kdy se skloňovalo snad ve všech pádech slovo Permakultura. Doba, kdy bylo in být laktofruktoveganovegetarianovitariano.
Rok se sešel s rokem a vrátil se osvědčený model houby, tentokrát v podání éry Kombuchové, kdo ji doma nepěstoval, ten jako by nebyl. Houba se množila, prolévala vodou a často hodně plesnivěla. Nadšení přerostlo v pěknou prudu a dnes si ji asi většina dřívější vyznavačů odpustí, nebo koupí v petce s příchuti šípku.
Kašičky, pohanka a cereálie hojně přelité mlékem…tak od toho jsem zdrhal velmi rychle. S trochou nadsázky mohu říci, že mi z toho období zůstala v hlavě věta: „Řekni drahá co snídáš a já ti řeknu, jestli spolu budeme“. Těžké rozhodnutí pro člověka, kterému ani musli nikdy moc nejelo. Poskakující trdlo v reklamě nabízející, že mé ráno bude se sušenkou absolutně krásné, mne irituje doteď.
Kam do toho napasovat věčně opěvovanou tukožroutskou polévku fakt nevím.:) Asi tam, kde vládla špaldová mouka, jíl a bezlepek, případně vysokoprocentní čokoláda.
Éra Zavodňovací vtiskla všem do ruky láhev a moc se neptala na podstatnou věc, zda mají žízeň. Prohnala to kyslíkem a přidala designové láhve s uhlíkovým filtrem, kterým nejeden člověk věřil, že mají účinek jako armádní dikacid.
I sešla se parta v kravatách, která již nějaký pátek prodávala čističe a krášliče všeho druhu a řekla si, zda by prostřednictvím svých dealerů nemohla prodávat předražené obyčejné potraviny, co jsou zkrátka BIO. A šlo to. Zásilková služba zaznamenala asi svůj vrchol v období obliby farmářských trhů. Bio, bio, bio…biomrkev, biobavlna …biolampa…kořen slova, který při vyslovování měl až erotický nádech… (pozn. Momentálně pod tíhou událostí mají média podobné slovo a to je Bivak. Když ho již x-tý reportér opakovaně a zasněně pronášel, uvědomil jsem si, že v něm asi nikdy v minus patnácti neležel).
Pokud bych hodnotil ze svých zkušeností a okolí, kdo „najel“ na bioideologii, pak mohu zodpovědně říci, že to byl většinou člověk který utekl od vztahových a existenčních problémů. A pak přednáškami o zdravé výživě obohacoval ta nechápavá stáda z marketů. Kontrola jakosti potravin mu zabrala většinu času. Nejkomičtější pak zůstává pořízení propriet pro zdravý styl, kdy kapsle, tobolky a tablety z pupalky, lnu, rakytníku apod. nosí v plastové krabičce. Ta je skoro totožná s obalem pro týdenní výdej léků chronického pacienta.
Biosetkání pak vypadá takto: sedím za stolem a chroupu kaiserku se šunkou, naproti mně bioaktivista s krabičkou na léky, loví z přihrádek odpovídající počet kapslí pro zdravý styl. Aneb způsob jak pořídit drahou stolici.
A tak jsem po všech přemetech správných zdravotních stylů zatoužil po pravdě a nějaké univerzální radě. Zeptal jsem se kamaráda, který se jako inženýr zabývá testováním kvality potravin, co se dá s jistotou potvrdit. Sám řekl, že by se dnes po svých zkušenostech podepsal pouze pod to, aby člověk jedl pestrou stravu a když má rád koleno s křenem, tak ať si ho dá.
Pro nás, co jsme u psaní článku snědli dezert ( který se jmenuje jako podzemka v Praze) jistě vítaná slova, co říkáte? J
