Občanská válka v Rusku III.

Fáze třetí (září 1918 - srpen 1920) - konsolidace DRRA, zmtvýchvstání bolševiků, konec Velké války, posílení intervence Dohodových vojsk, polsko-sovětská válka, stažení čs. sboru

Předchozí díl

Mimo posilování nastávají v DRRA zásadní personální a systémové změny a drakonická opatření v případech neplnění rozkazů a úkolů. 5.9. zahajuje 2. a 5. armáda, s podporou ozbrojených parníků útok proti Kazani a 10.9. jsou z města vytlačeny početně slabší jednotky čs. sboru a Lidové armády. S nimi z města prchá přes 10 tis. obyvatel. S podporou 4. armády je dobita i Syrzaň (3.10) a Samara (10.10.). Donská armáda (gen. Krasnov), držící předměstí Caricynu a vytvářející si předmostí na levém břehu Volhy svádí tvrdé boje s Jižním frontem, ale vzhledem k jeho posilování (i přes Stalinovo pletichaření a zasahování do velení), začíná před přesilou ustupovat. 25.10 je vytlačena za Don.  

11.11.1918 je podepsáno příměří v Compiégnském lese, což zásadně mění situaci na územích bývalemo Ruského impéria odstoupených Brest-litevskou smlouvou. Na území o rozloze okolo 1 mil. km2, které opouštějí německé a rakousko-uherské jednotky vzniká politické a mocenské vakuum, kterého se snaží využít místní politické frakce, nově vznikající Polská republika (snažíce se obnovit hranice Polsko-litevské konfederace z roku 1795) a bolševická moc, což nakonec vyústí v Polsko-sovětskou válku.

Nespokojenost s činností a koordinací bílého hnutí vede k převratu a 18.11. je z důvodu sjednocení bílého hnutí vytvořena tkzv. Omská vláda a adm. A.V. Kolčak je prohlášen Nejvyšším vládcem Ruska a Vrchním velitelem Ruské amády. To přivede zpět na stranu bolševiků Levé Esery pod heslem "Kolčak je horší jak Lenin" a Kolčakovy rozkazy, teror na místním obyvatelstvu a odstraňování oponentů jim dává za pravdu. Kolčak je ale uznán většinou bílého hnutí  a Dohodovými spojenci. Bílé jednoty jsou rozděleny na Západní, Orenburskou, Sibiřskou a Uralskou armádu. Sibiřská armáda dobývá v prosinci 1918 Kungur a Perm, ale po výměně velitele (I.I. Vacetis) a reorganizaci sovětských jednotek je po několika porážkách (Ufa) donucena v lednu k přechodu do obrany. 

Britsko-francouzsko-italské jednotky se na konci listopadu vyloďují v Sevastopolu a Novorossijsku a navazují kontakt s Děnikinovými jednotkami, francouzko-řecké jednotky obsazují Oděsu a britské Batumi a Baku. Dohoda začíná přímo podporovat bíle hnutí a dodávat mu vojenský materiál. Na přelomu roku 1918/1919 probíhá v DRRA další navyšovaní počtů, reorganizace jednotek a velitelských struktur, což znamená její zefektivnění, ale také další tvrdý konflikt mezi Trockým a Stalinem.

První polovina roku 1919 je ve znamení úspěšných "bílých" operací, postupu hlavně na jihu (Děnikin) a na Moskvu,  dvou neúspěšných pokusů o dobytí Petrohradu (gen. Judenič za podpory pobaltských jednotek), gen. Wrangler znuvuobsazuje Krym a vytláčí "rudé" z části Donbasu. Dohodová materiální pomoc má pro bílé hnutí velice zásadní význam - USA, V. Británie a Francie dodávají okolo 1 mil. pušek, přes tisíc nákladních automobilů, přes 300 tanků a OA, letadla a okolo 400 tisíc sad uniforem, obuvi a spodního prádla. Zlomová je však druhá polovina roku 1919 a počátek roku 1920 znamená pro adm. Kolčaka a jeho jednotky, i přes podporu Dohody, doslova katastrofu. Porážky na řekách Tobol a Išin, u Charkova, na Severním Kavkaze a Kubáni, u Orla a Voroněže a hlavně znechucení čs. sboru na Rusi plynoucí s pocitu jejich zneužívání v občanské válce a snaha o co nejrychlejší přesun do nově vzniklé Rčs vedou ke ztrátě území, iniciativy a podpory.

Adm. Kolčak si za dobu své vlády svými činy a rozkazy dokáže znepřátelit snad všechny svoje bývalé spojence, takže když v Irkutsku berou moc Eseři a menševici, je zatčen a "za vypalování vesnic a vyvražďování civilního obyvatelstva a rozkradení ruského zlatého pokladu" odsouzen k smrti a 7.2.1920 zastřelen.

V srpnu 1920 je ukončena Polsko-sovětská válka a uvolněné jednotky se přesouvají ze západu na bojiště občanské války.

Pokračování příště ...