Na počátku roku 1948 je v ČSR zahájena operace DI (Důvěrné Izrael)

Velká Británie (1942) - 32%, SSSR (1943) - 36%, Blízký Východ - 60%. Toto je procentuelní zastoupení vojáků hlásících se k židovskému náboženství v zahraničních jednotkách Československé republiky.

Na základě oboustranně vzrůstajících masakrů civilistů a zhoršující se bezpečnostní situace v "Palestině", kterou Britové naprosto nezvládají (spolu s problémy v Indii a Řecku), předávají její řešení OSN. Ta zřizuje v květnu 1947 Zvláštní komisi OSN pro Palestinu (Austrálie, ČSR, Guatemala, Indie, Írán, Jugoslávie, Kanada, Nizozemí, Peru, Švédsko a Uruguay) a 2.11. 1947 schvaluje Valné shromáždění OSN  rezoluci č. 181 o rozdělení výbušné oblasti dva státy - arabský a židovský. Židovská agentura pro Palestinu (D. B. Gurion) ji se skřípěním zubů přijímá (problém Jeruzalém) a arabská strana jej tvrdě odmítá (a reaguje protižidovskými pogromy - např. Aden, Aleppo). Na základě tohoto stavu a nedávné reality hromadného vyvražďování židovského obyvatelstva se spojují židovské organizace Židovská agentura pro Palestinu, Hagana, Irgun, Palmach a Stern. 14.5.1948 je v Tel-Avivském muzeu, na základě půl roku staré rezoluce OSN, vyhlášen stát Izrael v čele s prezidentem Ch. Weizmannem a předsedou vlády D. B. Gurionem. Liga arabských států reaguje o 8 hodin později útokem osmi arabských zemí na tento stát.

Primárním problémem, který si představitelé židovských organizací uvědomovali již dříve, byl nedostatek zbraní mezi židovským obyvatelstvem (oproti arabskému) a jeho bojová nevycvičenost. Z židovské populace v oblasti (cca 700 tis.) bylo možno mobilizovat okolo 45 tis. mužů a žen - k dispozici bylo ale pouze 900 moderních pušek, okolo 900 kulometů, munice na 2-3 dny boje a těžšími zbraněmi nedisponovali vůbec. Vzhledem k situaci, národnímu vědomí, minulých zkušeností a pochopení vrcholných představitelů (v celém politickém spektru, až na výjimky) jim mohla nejvýznamnější pomoc s vyřešením tohoto problému poskytnout Československá republika, která již fungovala jako tranzitní země pro židovské uprchlíky před poválečnými pogromy v Polsku, Maďarsku a Rumunsku (cca 160 tis. s náklady 90 mil. korun).

Styky s čs. stranou byly navázáni již během let 1946-47 a v lednu 1948 zahájilo čs. ministerstvo obrany operaci DI, která spočívala podpoře židovského vystěhovalectví do Palestiny, v koordinaci výcviku leteckých, paradesantních a tankových složek pro nově vznikající izraelské ozbrojené složky a dodávky vojenského materiálu. K první dodávce přes Belgii došlo již ve zmiňovaném měsíci a skládala se z 4,5 tis. pušek, 200 kulometů a 5 mil. nábojů. Po únorovém převratu se vize pomoci nezměnila a její koordinaci měla na starost komise ve složení K. Gottwald, V. Klementis, A. Gregor a R. Slánský. Dodávky materiálu a výcvik specialistů však nezůstává utajen a naráží na odpor arabských států (diplomatické nóty, demonstrace před velvyslanectvími a slibování "druhých Lidic") a Velké Británie (tam je problém vyřešen čs. tajnou službou rozkrytím jejích aktivit v Zajordánsku a hrozbou zveřejnění). V březnu (31.) začínají být do přepravy zapojeny i letouny amerických leteckých společností (bez vědomí vlády USA) a s výsostnými znaky středoamerických států v leteckém mostu Žatec-Bari-Haifa (přes 90 transportů) a lodě neutrálních států. Do Izraele bylo dodáno 34,5 tis. pušek Mauser + 20 tis. bajonetů, 7,3 tis. kulometů MG, 900 kulometů ZB-37, 500 kulometů ZB-26, více jak 81 mil. nábojů, 100 ks minometů + 80 tis. min a okolo 40 různých děl .  Mimo pěchotních zbraní bylo dodáno i 25 ks letounů Avia S-199 a 62 ks Supermarine Spitfire LF Mk IXE. Dále je z dobrovolníků vycvičeno 150 pilotů a palubních specialistů (Č. Budějovice, Olomouc a H. Králové), 70 leteckých mechaniků a zbrojířů (Liberec), 1350 pozemních specialistů a velitelů (Libavá) a 20 tankových specialistů (Dědice). Mimo jiné ve třech sbírkách bylo vybráno okolo 30 mil. korun na pomoc státu Izrael. V letech 1949-50 je vlivem změny světové politické situace, nátlaku SSSR, počínajícího vyřizování účtů v KSČ a státního antisemitismu spolupráce ukončena a v roce 1967 jsou ukončeny i diplomatické kontakty.

K čs. pomoci Izraeli se váže množství zajímavých okamžiků, z nichž si několik dovolím připomenout. První rozebrané letouny S-199 dopravené do Izraele byly urychleně smontovány mechaniky firmy Avia 29.5.1948 ráno a dva z nich okamžitě vzlétly k útoku na egyptskou pancéřovou kolonu, vzdálenou cca 30 km od Tel-Avivu. Letecký útok sice způsobil minimální škody, ale morální dopad byl takový (existence izraelského bojového letectva), že kolona zaujala obranné postavení a dále na nechráněný Tel-Aviv nepostupovala. V lednu 1948 se Izraelcům v USA podařilo odkoupit 4 odzbrojené letouny B-17G, které po vyhlášení zbraňového embarga uletěly z Miami (3 ks) přes Puerto Rico, Azorské ostrovy a Korsiku do Žatce (17.6.1948). Zde byly  opatřeny improvizovanými střeleckými věžemi, vyzbrojeny 250 a 500 kg pumami a 14.7. s dobrovolníky na palubách vzlétly k náletu na Egypt . Dva letouny nenašly zvolené cíle, ale třetí zasáhl královský palác a důstojnickou školu v Káhiře (okolo 30 mrtvých). Šokovaní Egypťané stáhly z izraelské fronty cca 50% stíhačů pro ochranu hlavního města.

D. B. Gurion: "Československo zachránilo Izrael před porážkou a zničením."