Legionář, letec, Dachauský , Mírovský vězeň ..... a zapomenuté jméno

27.3.1896 se v rodině stolaře z Hlubinské kolonie v Moravské Ostravě Josefa Stanovského narodilo 11 dítě - syn Vilém .....

Po absolvování Obecné školy nastupuje do učení ke svému otci a po smrti matky v šestnácti letech vyráží do světa na zkušenou - do Paříže. Zde se začleňuje do české komunity a ke konci července 1914 se účastní protirakouských demonstrací (vyhlášení války Srbsku). Po napadení Francie Německem odjíždí do Bayonne, kde se hlásí do Cizinecké legie. Je zařazen k české rotě Nazdar (Marocká divise, 2. pochodový pluk, prapor C, 1. rota) se kterou prodělá boje v Champagne a u Arrasu, kde je 9.5.1915 raněn. V lazaretu se setkává s por. M. R. Štefánikem, hledajícím dobrovolníky pro čs. leteckou eskadrilu. Je mezi asi 50 dobrovolníky, ale než úřady akceptují jeho žádost, ocitá se znovu v hodnosti seržanta jako pěšák v poli - u Verdunu je znovu raněn a po vyléčení konečně v srpnu 1917 přijat do letecké školy v Dijonu a po té v Miramas. Do boje se dostává 10.8.1918 jako bitevní letec jednotky SPA158 ve Flandrech na letounech Nieuport XII a SPAD VIIC a dosahuje několika nepotvrzených sestřelů. 8.11. se dostává do souboje s několika letouny Fokker D VII a Halberstadt CLII, je sestřelen a při pokusu o nouzové přistání si poraní páteř. Oslavy ukončení Velké války tráví v lazaretu.

V hodnosti poručíka se stává velitelem čs. leteckého oddílu v Istres, se kterým se v srpnu přesouvá do Československa. Zde je jmenován velitelem letecké školy v Praze (jako kapitán) a podílí se na nákupu nových letounů pro naše mladé letectvo. V lednu 1921 je jmenován velitelem výcviku Čs. ústřední školy pro vzduchoplavectvo v Chebu a po odchodu franc. důstojníků jako štáb. kapitán velitelem školy (listopad 1922). O rok později se stává velitelem Letecké roty 6 leteckého pluku 3 (Bratislava - Vajnory), členem letecké eskorty pres. Masaryka a zkušebním pilotem.  25. května 1926,  po rok starém skupinovém letu 4 letounů Aero A-11 na trase Praha – Berlín – Kodaň – Praha, se pouští do větší akce. Na stejném typu letounu (nazvaným Modrý pták), s mechanikem Františkem Šimkem, provádí 15 tis. km dlouhý dálkový přelet Evropa-Asie-Afrika (s jedním nouzovým přistáním), který zviditelňuje čs. letectvo celému světu. Po návratu se ožení s Ludmilou Čelakovskou, se kterou mají syna a dceru. V prosinci 1926 je povýšen na majora a v říjnu 1927 se stává velitelem Leteckého pluku č.3. Současně je spoluzakladatelem Slovenského národného aeroklubu gen.M.R.Štefánika, srpnu 1929 nastupuje k Vojenskému leteckému ústavu studijnímu do Letňan a na Velitelskou školu v Praze jako učitel letecké taktiky. V roce 1935 absolvuje Kurz vyšších velitelů a o dva roky později je povýšen na plukovníka. V únoru 1938 se účastní přebírání a přeletu nakoupených bombardérů Tupolev SB-2 (v ČSR B-71) z Kijeva a Moskvy, kterými je pak vybaven jeho Letecký pluk č.6.

Po německé okupaci a likvidaci čs. letectva se stává úředníkem MV, členem odbojové Obrany národa a pomocí svých starých kontaktů "tlačí" na Francii pro vytvoření čs. leteckého kontingentu z letců uprchlých do Francie, což se nakonec zdaří. Gestapo však nespí a 14.12.1939 jej zatýká a Stanovský absolvuje vězeňskou anabázi Pankrác-Špilberk, končící v koncentračním táboře Dachau (jako č. 21597), kde se stává členem táborové ilegální organizace zaměřené na francouzské zajatce. S notnou dávkou štěstí se mu podaří dožít 29. dubna 1945, kdy tábor osvobozují jednotky US Army a vrací se do Prahy.

Po návratu se stává členem komise pro zpětné přijímání důstojníků a rotmistrů letectva, v říjnu 1945 je jmenován brigádním generálem a v lednu 1946 se stává příslušníkem štábu letectva. Na přelomu let 1947-48 je uklizen na funkci přednosty leteckého odboru MD s úkolem obnovy a rozvoje civilního letectví. Kariéru mu ale končí komunistický převrat, zatčení jeho syna za "protistátní" činnost, jeho tvrdá apolitičnost a demokratičnost, zvyšuje se tlak StB na jeho osobu. Po nezdařeném pokusu o letecký útěk z republiky (kryl odlet svých kolegů - Kautský), dalších problémech se státní mocí je v roce 1951 propuštěn do zálohy a v 24.10.1952 zatčen při StB organizovaném přechodu hranic. Stráví 18 měsíců ve vyšetřovací vazbě na Ruzyni, ale ani zostřené výslechy (nejdelší víc jak 80 hodin) a nasazení "přátelského" konfidenta jej nedonutí podepsat vynucovaná přiznání o "spolupráci se západními mocnostmi".  2.června 1954 je degradován na vojína v záloze a odsouzen na 17 let vězení (bez toho, že se k něčemu přiznal). Po šesti letech pobytu na Mírově, v Leopoldově, na Ruzyni a znovu Mírově je na hranici mezi životem a smrtí přesunut do Vojenské nemocnice v Brně, kde se nejen "vrací zpět", ale hlavně ho tam zastihuje květnová amnestie (1960).

Dostává se na svobodu s důchodem 213,- korun a i když má vážné problémy s páteří, pracuje jako lisařský dělník a neustále tvrdohlavě bojuje o svou rehabilitaci. V uvolnění poměrů na konci 60-tých let se stává  předsedou letecké sekce Klubu vojenské historie VHÚ Vojenského muzea v Praze a zaslouží se významným způsobem o jeho leteckou expozici. V roce 1969 jeho tvrdohlavost nese ovoce - Vojenský soud v Příbrami ho zbavuje všech obvinění, ale lhůta prokurátora na právo vyjádření, která se protahuje na tři roky, mu bere veškeré naděje na rehabilitaci. 11.července 1972 divisní generál Vilém Stanovský umírá.

V roce 2000 je sice "in memoriam" dekorován Řádem Bílého lva III. třídy voj. sk., ale jeho rodině není majetek zabavený v 50-tých letech ani navrácen, ani kompenzován.

Byl nositelem těchto vyznamenání a dekorací - Francouzská pamětní medaile, Řád Čestné legie 5. (Rytíř), 4 (Důstojník). a 3. (Komandér) stupeň, Verdunská medaile, Francouzský válečný kříž 1939-1945 s palmovou ratolestí, Pamětní medaile 1914-18 (fr.), Československý válečný kříž 1939, Československá revoluční medaile, Medaile vítězství (cs.), Československá medaile za chrabrost před nepřítelem, Řád bílého lva III.třídy