Z učitelského deníčku 3

Ústní část maturit, období, kdy je na každé střední škole všechno vzhůru nohama. Čas nervozity, rozechvění, vrchol, ke kterému směřuje snažení studentů i učitelů. Je to tady.

Pondělí 15. 5. 

Ve škole se smýčí, vymetají se pavučiny, sundávají se zbytky svačin ze stropu, ze skrýší se vybalují ubrusy, které se jednou ročně rozprostřou na lavici, aby třída získala důstojnější, slavnostnější punc. Přežehlí se česká vlajka, pověsí se na zeď. Zítra to vypukne.

Já učím a odpoledne jdu zakoupit punčocháče. Jako by nestačilo, že jsem nervózní, jak to všechno dopadne (u ústních maturit zkouším poprvé), ale ještě musím mít šaty, lodičky a punčocháče. Nenávidím formální oblečení. Ale studenti se budou potit v oblecích, tak s nimi musím držet basu. Kupuji jedny samodržicí punčochy a druhé klasické punčocháče. Doma vybaluji a zkouším, samodržicí je pouze levá punčocha, pravá nedrží. Prohlížím si stehna, zdají se být stejná, nechápu to. Vytahuji punčocháče. Koupila jsem velikost L, protože jsem taková kulatější. Černé silonky jsou ale delší než já a když je natáhnu, mám je rovnou i místo podprsenky, končí mi zhruba v podpaží. Kleju. Nadávám. Jdu spát.

Úterý 16. 5. 

Oblékám punčocháče, natahuji je do podpaží, beru si šaty a lodičky, už jsem z toho rozmrzelá. Ve škole se potí chlapci v oblecích. Vypadají jako by zabloudili z nedalekého strašnického krematoria. Cítím s nimi. Těsně před zahájením ústní části se dozvídám, že všichni studenti ze 4UZD uspěli v didaktických testech i slohových pracích. Jsem přesvědčená, že to zvládnou. Už méně, že to zvládnu já. V duchu se modlím, aby si nikdo nevytáhl Vesmírnou Odysseu, kterou jsem přečetla před dvaceti lety a jenom do půlky. Jdeme na to.

Jako jediná ze všech učitelů ve škole (mám pocit, že jako jediná ze všech učitelů ve škole dělám spoustu věcí) zkouším všechny maturanty (vyjma dálkařů, které jsem neučila). Zkouším od 7,30 do 17,00, nejprve studenty nástavbového studia. Začínáme Romeem a Julií, následuje Hamlet a už to jede. První pětice maturantů zvládá vše s přehledem, ale atmosféra je vážná, všichni jsme nervózní. Přebíhám do vedlejší učebny, kde zasedá druhá komise a ujímám se zkoušení, jsou na řadě moji čtvrťáci, které jsem učila tři roky. Můj oblíbený student, pankáč O. K. si losuje Slezské písně, říkám si, že buřiče bude jistě ovládat, ale on tak smutně kouká a sděluje mi, že umí jenom Wolkera. Krčím bezradně rameny, že z Bezruče Wolkera neudělám. Přichází první krizový okamžik. Maryčka Magdonová, jde to ztuha, O. K. se vrtí, já se mu snažím očima napovídat, ale on se kouká do stolu. Ale šikovně přehazuje řeč na Wolkera a tak, když s kolegyní počítáme body a vyjde mu průchozích 13, říkáme si, že ač měl maturovat z Bezruče, odmaturoval z Wolkera. Druhý nepříjemný okamžik přichází vzápětí, kdy si J. V. táhne R. Rollanda Petra a Lucii. Sebevědomě hlásí, že hlavními postavami jsou Petr a Lucie, a potom to začíná dost drhnout. Ale snažíme se pomoci mu návodnými otázkami, a tak i on nakonec zkoušku zvládne. Vše nám vynahrazuje student D. D., na kterém je nervozita patrná, jeho projev je dost nesmělý, ale přesto obdrží 27 z 28 možných bodů (bod sundaváme pouze za nižší plynulost projevu). P. V. už takové štěstí nemá, tam ty body nenajdeme a stává se prvním, který neprošel ústní zkouškou z češtiny. Přesto je to velmi dobrý výsledek a první den maturit hodnotím pozitivně.

Čtvrťáci mě zvou na pivo, rozum mi říká, ať odmítnu (zítra zkouším 22 lidí), ale rozumem se řídím málokdy, takže přijímám s tím, že si dám jedno pivo. Takový úspěch se musí oslavit. 

Slavíme. Dorazila i kolegyně K. Jedno pivo.... V půl jedné jsme si s  K. objednáváme taxík.... Taxikář M. neuměl trefit z Vršovic do Strašnic, takže jsem uléhala až po jedné hodině. V duchu jsem si nadávala, jak jsem pitomá, ale stejně jsem byla ráda, že si to maturanti užili. 

Středa 17. 5. 

Navzdory pár hodinám spánku jsem se probudila čilá a svěží. Ale uvědomila jsem si, že dnes musím vyzkoušet 22 lidí. Program byl neskutečný, zkoušení od 7,35 do 10,00. Potom v jediné, hodinové pauze, rozdat vysvědčení svojí třídě a následuje zkoušení od 11,00 do 18,30 nonstop (ani minuta pauzy) a přebíhání mezi komisemi. Přemýšlela jsem, jak to budu dělat s jídlem, pitím a s čuráním. Bylo jasné, že ani na jedno z toho nebudu mít čas. V pauze jsem rozdala své třídě vysvědčení (třída uměleckých učňů, která právě skládá praktické závěrečné zkoušky), přebrala kytice a bonboniéry a neměla čas se ani dojmout, kdyby ten čas byl, určitě bych pár slz upustila. V posledních pár minutách jsem do sebe nasoukala dva chlebíčky a zákusek (občerstvení, které připravili maturanti) a šla vstříc sedmi hodinám maturitního maratonu. 

Po dvou hodinách mě rozbolela hlava, záda a nohy, začalo mi být mdlo a už jsem nebyla schopná položit dotaz bez zadrhnutí. Navíc jsem se dozvěděla taková moudra jako například, že gastronomicky odborný výraz jsou "kostičky", že současníkem Karla Čapka byl Michal Viewegh, který je dávno po smrti a Báječná léta pod psa se odehrávají za 2. světové války. A disident je něco jako voják. Asi legionář. Držím se, mobilizuji všechny své síly, ptám se, ale nevím na co, snažím  se reagovat. Kolegyně K. mi nese Brufen, mám pár vteřin, abych si došla na záchod, oplachuju se, piju vodu z kohoutku a vracím se. Naštěstí student Z. Š. udělá ze svého zkoušení one man show. Celá komise slzí smíchy. Ráda bych vám nějaké jeho hlášky reprodukovala, ale byla jsem již zřejmě ve změněném stavu vědomí. Vím jen, že bylo hodně veselo. Naštěstí je konec. Soukám do sebe další dva šunkové chlebíček a věneček a rakvičku (jak příznačné!). Z 22 maturantů 6 neprošlo. Beru kytice, čokolády a odcházím domů. V půl osmé usínám jako nemluvně. 

Pátek 19. 5.

Zkoušíme posledních pár maturantů, už to jde jako po másle.Úspěšnost je oproti minulým letům velmi vysoká. Mám z toho upřímnou radost. A Vesmírnou Odysseu si nikdo nevylosoval, hned si ji v knihovně půjčuji. Horší je, že díky celotýdenní stravě ve formě zákusků a chlebíčků mám nejméně o 5 kg více. I takovou oběť přináším pro školu a maturanty. Vzhůru na dietu! Ale doma mám tolik čokolád od těch svých studentů. A ty nervy si musím něčím spravit...