Z dob studií vzpomínám na krásnou příhodu spolužáka, "taseného" obávaným matikářem. Dlouhou dobu těžce tápal nad jednoduchým příkladem a už, už se zdálo, že bude od tabule nekompromisně vyhozen. Přesto však se v jeho marném úsilí objevil jakýsi nečekaný záblesk logiky, po kterém si pan profesor těžce povzdychl a útrpně prohlásil: "Víte co, Procházko, já vám tedy - tu čtyři mínus dám, ale to vám povídám .. né abyste mě usnul na vavřínech" !!

A to je důkaz, že my se fakt snažíme něco z těch žáků vymáčknout.

"Na řemeslo se nehodí, z měšťanky ho vyhodili, tak aspoň tu maduridu dyby udělal!"

Jak jsem uvedl níže...

Moc hezky napsáno. A poslední citát mě slušně rozesmál, díky za něj. :)

A některých urážlivých komentů si nevšímejte, holt jsem trochu šlápla do vosího hnízda, a hodně rodičů, co doma výchovu nedávají a snaží se proto hledat zástupné problémy, se prostě v tom textu poznalo.

Děkuji. Souhlasím s Vámi a nic si z toho nedělám. :)

"Ženy podávající svým dětem pouze naklíčenou pohanku, či jiné obiloviny, dohnaly nebohou a koktající paní ředitelku ke slibu, že langoš navždy zmizí z jídelníčku školky."

A to je snad dobře ne? Já mám snad každý týden něco z mekáče, langoše miluju, děti cpu bonbónama horem dolem... ale aby se ve školce, kde jedí všichni (tedy i děti biomatek) podával jako oběd langoš? Co bude příště? Hranolky s kečupem? Párek v rohlíku?

Učitelka: "Paní XY, Váš Míša je příliš často na mobilu. Hraje tam Člověče, nezlob se. Není na to už v devatenácti letech trochu starý?"

Co je učitelce do toho, co hraje devatenáctiletý kluk na mobilu? To si opravdu myslí, že je možné vychovávat dospělého člověka jinak než vlastním příkladem?

Nechápu, nechápu, nechápu.

Jo a děkuju, že jste učitelka (to fakt, bez ironie)

Samozřejmě, že je důležitá zdravá strava, ale jestliže mají ve školce jednou za školní rok langoš, nepovažuji to za takovou tragédii, která by se musela řešit takovým stylem, jako kdyby školka podávala dětem k obědu cyankáli.

A když devatenáctiletý Míša je na mobilu, porušuje tím pravidla školního řádu, a že hraje Člověče, nezlob se, mi prozradil on sám. Já mu do mobilu nekoukám.

Co je špatného na vyhrožování ČŠI?

Všechno. To by měl být až jako poslední, ale úplně poslední krok, když selže veškerá komunikace. Ale pro spoustu lidí (nikoli pouze rodičů) to často bývá první varianta. Dítě doma nezvládají a než by si to přiznali a snažili se s tím něco dělat, jdou na věc z pozice síly.

obdivuji učitelky, já bych na to nervy neměla

Podstatou je, že si nikdo, žádný laik nedovolí rozebírat profesi letového dispečera, nikdo neradí jak to dělat chemickému laborantovi, lékárnici nebo třeba instalatérovi. Ale na kantořinu je odborník každý jouda, co prošel pěti ročníky obecné. Všichni vědí, jak se má učit, kolik má kantor času, kolik bere za práci peněz, jak je rádobyvzdělaný a jak se má chovat k dětem. Přitom drtivá většina z těchto lidí nemá na starost půl dne 25 pubescentů. Mají dvě své děti, které vidí možná dvě hodiny denně a ještě k tomu zezadu, protože dítko sedí u compu nebo u mobilu se sluchátky na uších. Všichni vědí, jak vychovat plnou třídu dětí a přitom nezvládnou vychovávat své dvě vlastní. To jim nebrání v tom, aby své neúspěchy sváděli na školu v mylné představě, že jim škola a kantor dítě vychová. Vím o kantořině víc, než mnozí jiní a proto bezpečně vím, že učit bych nemohl. Buď bych byl rychle v base, nebo bych musel mít každý druhý týden zdravotní dovolenou. Před kantory smekám.

Naprosto přesně řečeno! Děkuji.

Celá společnost prošla za uplynulá desetiletí proměnou, jen školství je stále stejný skanzen, jako dříve. Nemyslím interaktivní tabule a počítače. To asi mají. Myslím koncept. Učitelka stojí před třídou žáků, něco jim sděluje, příště je vyzkouší či dá písemku a pak číslem, kterému říká známka určí, zda je dítě hloupé, či nikoliv. Prostor pro kreativitu a rozvoj osobnosti NULA. Když se výjimečně najde kantor, jenž se chce vzepřít, je povětšinou "v kolektivu neoblíben". Škola nepřipravuje děti na život. Učitelé žehrají na náročnost svého povolání, ale není to oprávněné žehrání. NIKDO (s výjimkou politiků) nemá lehké povolání. To je prostě dobou. Když se podíváte na obrázek dnešní továrny na auta a dáte-li vedle něj obrázek továrny na auta z roku 1908 uvidíte velký rozdíl. Stejně tak banky, nemocnice, co já vím. Jen ve škole pořád stejný obrázek. Děti v lavicích, učitel (dráb) u tabule a deklaruje, co si přeje, aby při zkoušení ON slyšel. Stížnosti učitelů na žáky a na rodiče jsou pochopitelné. VŠUDE, kde se lidé setkávají s lidmi dochází ke komunikaci a tudíž k ujasňování. Pokud si učitel stěžuje, že žáci jsou blbci a rodiče ještě větší, je ovšem nutno tuto stížnost přečíst, jako sdělení: "Jsem vyhořelý, neschopný...". Učitelé to nemají lehké, to vím, ale po přečtení podobného článku, jako píše autorka si říkám: " No dobře, ale když jsou ti rodiče tak velcí kverulanti a ti žáci tak velcí lajdáci a to učení je tak velká dřina, proč to ten dotyčný dělá? Proč nejde do Lidlu markovat nákupy?" Není to útok na učitele, jen chci říci, že chyba prostě není ani v rodičích, ani v dětech, ale v systému vzdělávání. Škola by měla děti (a rodiče) BAVIT a měli by se do ní těšit. Mladý člověk prahne po objevování nového, po vzdělání, ale škola to z něj velmi spolehlivě většinou dostane. Známkování je podle mě anachronismus a přežitek. To bych zrušil jako první.

To je asi stejný argument, jako proč nejdou všechny ženy dělat modelky a chlapi se nerealizují pouze v IT. On je problém v tom, že děti jsou dnes tak závislé na sociálních sítích, že se většina bavit neumí. Když jsem se jednou zeptal, jestli lepí papírové modely, což za nás byl naprostý fenomén, byl jsem za blbce. A s tím známkováním - zkuste to i jinde. Třeba zrušíme prémie, protože když je někdo v něčem vlastním přičiněním lepší, tak jen zbytečně vyčnívá, že?

Ten poslední citát je boží. Fakt mi zvedl náladu.

S některými rodiči je těžké pořízení. Bohužel s některými učiteli také. Vždy obdivuji paní učitelku na třídních schůzkách, za její trpělivost. To už i s těmi malými dětmi je to jednodušší