Jsem ráda, že jsem holka

V dnešním světě postiženém korektností všeho druhu (zejména politickou a genderovou) je asi už problém říct: "Jupí, já jsem holka!" Ale já to klidně řeknu. A ráda.

Dnes slavíme Mezinárodní den žen, tak jsem se při této příležitosti zamyslela nad tím, jestli jsem někdy pocítila nějakou křivdu nebo neslušné zacházení vzhledem k svému pohlaví. A ať přemýšlím, jak přemýšlím, musím konstatovat, že jsem nikdy nezaznamenala ani náznak nějakého neuctivého či ponižujícího chování ze strany mužů.

Samozřejmě si uvědomuji, že jsou země, kde je žena v silně podřízeném postavení vůči mužům, ale to dneska řešit nechci. A o to více bychom si měli vážit toho, jak to máme u nás (a navzdory různým škarohlídům věřím, že to tak bude i nadále). Současná hysterie kvůli genderové vyváženosti mi připadá úsměvná, i když Jiřího Žáčka, který je pranýřován za svou překrásnou báseň Maminka, je mi spíše líto. Včera jsem také na Facebooku viděla video, kde maminka s dcerou probírá knihovničku a vyřazují z ní knihy s klučičím hrdinou (skoro nic jim tam nezbylo), já nevím, co čtou, ale moje čtenářské dětství jsem strávila například s Pippi punčochatou, Lottou z Rošťácké uličky, Dětmi z Bullerbynu, Luisou a Lotkou, Děvčátkem Momo, Sofiiným světem a mým milovaným Metráčkem. Pravda, jenom u toho Foglara to trochu drhlo, ale jako dítě jsem si absenci holek moc neuvědomovala. Kauzu firmy Marks and Spencer kolem "tatínků švadlenek" raději ani komentovat nebudu,

A musím ještě zmínit, že jsem pracovala devět let jako sekretářka v jednom vědeckém ústavu (nikdy mě žádný šéf, ani vědec, nesváděl a nikdy po mně nechtěli, abych nosila minisukně a výstřihy). V současnosti pracuji jako učitelka na střední škole, kde je asi tak 95 % studentů mužského pohlaví. A díky tomu zažívám různé romantické záhady a překvapení (namalované srdíčko u mého jména na cedulce u kabinetu), milostné básničky a psaníčka ukryté ve známkovacím sešitě. To je přece fajn, ne? Najdou se i takoví, kteří přijdou před hodinou a odnesou mi věci. I když je pravda, že mě chlapci někdy klidně nechají zvedat židle a není jim to trapné, ale to se dá přežít. Stejně jako hulváti, kteří se nerozpakují přede mnou mluvit sprostě. Nic nemůže být dokonalé, jinak by nás to přece nebavilo.

Ale já jsem fakt ráda, že jsem holka, sice ta menstruace je opruz, porod taky není zrovna procházka růžovou zahrádkou, ale všechno ostatní holčičí je fajn. Miluju holčičí klábosení, sdílená holčičí tajemství i porozumění, které mám s kamarádkami. Jako holky můžeme dostávat kytky, dopisy, komplimenty, básničky, psaníčka a proč si to neužívat? Já jsem vždycky na rozpacích, když mě muž za něco pochválí, zčervenám a klopím oči, ale to je přece taky hezké, že ve svém věku ještě něco takového můžu zažít. Užívejme si tyto projevy rozdílnosti mezi pohlavími, které činí život zajímavějším a nestírejme tyto rozdíly v rámci nějaké "genderové vyváženosti." Vždyť by to byla jinak nuda. Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. A to je dobře. Holky, všechno  nejlepší k MDŽ! A kluci, díky za kytky a za to, jak se k nám chováte a že je s vámi sranda!