Adventní peklíčko aneb Peču z lásky bezlepkové cukroví

Miluju Vánoce a všechno, co k nim patří, zejména pečení cukroví.Tento víkend jsem si rezervovala pro nezbytné vánoční přípravy, nakupování dárků, cukroví a ještě úklid bytu. Je neděle večer, mám tu bordel a jsem zralá na panáka.

V pátek odpoledne jsem byla se studenty na vánoční výstavě, která mě příjemně naladila na nadcházející víkend. Vypracovala jsem si seznam úkolů, které v klidu splním krůček po krůčku. Ovšem první na seznamu byla pošta, konkrétně vyzvednutí balíčku z ciziny. Těch 45 minut strávených v tomto státním podniku mi už poněkud narušilo klidnou a vánoční atmosféru, ale známe to všichni, nedá se nic dělat. Doma jsem pročetla recepty a jela si do obchodního centra koupit likér Baileys, aby mi to pečení šlo lépe od ruky. Po nákupu jsem usoudila, že už jsem toho dělala dnes dost, nalila si Baileys a šla spát. 

Sobotu jsem zasvětila běhání po Praze a shánění dárků, krokoměr mi ukázal 15 km naběhaných po knihkupectvích a hračkářstvích. Když jsem večer přišla domů, usoudila jsem, že je toho pro dnešek dost, nalila si Baileys a šla spát.

Dnes, tedy v neděli, jsem se probudila s nervózním vědomím, že ze seznamu úkolů mi zbývají ještě dvě třetiny (nákup, tři druhy cukroví, balení dárků, umytí oken, gruntování celého bytu, žehlení). Krátce po osmé jsem se však pustila do práce. V plánu bylo upéct tři druhy cukroví, které dělám vždy a zvládla bych je za ty roky už poslepu, avšak můj přítel je sportovec, jí zdravě, a tak jsem nakoupila nejrůznější druhy bezlepkové mouky a vrhám se do zpracování tří bezlepkových těst. Aby mi to šlo lépe od ruky,  pouštím si vánoční písně. Jenže těsto se nechce spojit, drobí se to, při válení se všechno trhá. Začínám být vzteklá, je to suchý, přidávám máslo, je to moc mastný, přidávám mouku a takhle pořád dokola. Vykrájím pár kytiček, ale ty s dírami se pořád trhají. Nalévám si Baileys, nadávám. Když splácám linecké, pustím se do rohlíčků. Kdysi jsem vyhrála soutěž o nejlepší vanilkový rohlíček, proto se sebevědomě ujišťuji, že jistě zvládnu i bezlepkovou variantu. Tvaruji drobounké rohlíčky (velké se mi nelíbí), je to fuška, drobí se to, láme se to, ale po dvou hodinách mám hotový první plech. Tvaruji další rohlíčky (další dvě hodiny), mezitím vytahuji hotové rohlíčky z trouby, které se rozkydly do tvaru sloní prdele. Rohlíčky to fakt nepřipomíná. Když ty prdele sundávám z plechu, polovina se jich zlomí. Nalévám si Baileys. Nadávám. Na sporáku, na chňapkách, na zemi, na lednici a na všech úchytkách je mouka. Na mě taky. Všude. Dodělávám prdele. Už nevnímám realitu. Bolí mě záda.

Když mi zbývá ještě asi 20 dkg těsta na rohlíčkoprdele, vyhazuju ho do koše. Představa, že tuhle činnost budu vykonávat ještě hodinu, mě drásá. Vztekle vypínám koledy. Zatracený Vánoce! Fuj! Chci si nalít Baileys, ale je to sladký a je to vánoční. Sáhnu po plzni v plechovce (ještě, že jich máme plnou ledničku). Uklízím ty zatracený alternativní mouky, obřadně vytáhnu obyčejnou hladkou pšeničnou mouku a mám chuť se jí omluvit, že jsem ji tak zanedbávala (s ní se těsto nikdy netrhá). Vtom mi dóza vypadne z ruky, rozbije se a vysype se. Zku*vená mouka! Rezignovaně koukám na tu spoušť a čtu si seznam úkolů: udělat vaječný likér (ten rum pro něj určený asi skončí jinde), umýt okna (směju se nahlas), zabalit dárky (nejvíc to nesnáším), připravit dárky pro přítele k dnešním narozeninám (ještě, že přijede až zítra... ale co je to sakra za nápad narodit se týden před Vánoci?), propadám hysterii, masíruju si namožené bicepsy, vyklepávám mouku z uší a nosních dírek a jdu psát tento článek. V lednici na mě čeká ale ještě jedno bezlepkové těsto......

Šťastné a veselé!

Věnováno Leošovi. Všechno nejkrásnější k narozeninám! ¦

P.S. Mouku mám i v klávesnici a pořád ze mě padá.