,,Jak můžou bejt ty lidi tak mimo a věřit někomu takovýmu?” ,,To jsou tak pitomý, že se neuměj rozhodnout sami za sebe?”
Po tom, co z našich životů fyzicky odešel, pořád nebyl pryč. Člověk ho měl stále v hlavě. Všechny jeho rady, doporučení i kritiku. Když jsem se podívala na svůj život, nebylo v něm nic, na co by neměl vliv. Od pasty na zuby, pracího prostředku, značky telefonu, auta až po zaměstnání - ve všem byl ON. Všechno bylo v mém životě na základě jeho doporučení nebo rady. Říkal nám dokonce, jak se správně mít, co snídat nebo jak si správně nabít telefon. Připadala jsem si jako v pasti. Nevěděla jsem, čeho se zbavit, od čeho upustit, co si dovolit. Neměla jsem ponětí, co je pro mě doopravdy správné a co špatné. Už tu nebyl, aby mi to mohl říct nebo třeba jen nenápadně naznačit.
Nikdy nám nic z těchto každodenních věcí přímo nenařizoval a ani nemusel. Jeho doporučení pro nás bylo svaté.
Když jsem si po dlouhé době připustila, jaký to byl lhář, vpadla jsem do prvního obchodu a nakoupila všechno, o čem jsem věděla, že by označil za špatné nebo zbytečné.
Nebylo to o tom, že bychom úplně ztratili schopnost kriticky myslet nebo si najít informace na internetu, ale naše hlava byla v kleci. Nikdo neměl pravdivý informace, jen ON. Všechno ostatní bylo falešný. ON se vyznal ve všem a všemu rozuměl. Nabízel pravdu a správný způsob. Každý člověk si raději koupí opravdu kvalitní výrobek (nehledě na to, co tvrdí reklama) a vyčistí si zuby správným způsobem, když má přístup k pravdě.
My jsme věřili, že takovou výhodu máme. Kdybyste věřili, že vy sami takovou možnost máte, opravdu byste ji nevyužili?
No, není to lákavá nabídka?
