V posledních týdnech je první i poslední informací dne zpráva o novém viru. Informace nestranná, objektivní a přesná. Nebo ne?
Jak postupuje doba, po kterou jsme tady s novým a neznámým hostem, tak postupuje i strach a panika. Každým dnem stále více lidí věří, že nastává konec světa. Nebo minimálně autoři aktuálních zpráv, kteří mají především objektivně informovat. Namísto informací však vidím mnoho zpráv, které vyvolávají v lidech ještě větší obavy a nejistotu.
Jsou nám předkládána každodenní rekordní čísla. Máme rekord denní i týdenní, máme rekord pro jednotlivé dny a máme dokonce rekord k určité hodině. Dobrá tedy, jsme rekordmani a zároveň máme nyní celosvětové prvenství.
Takto zpracované a předložené informace však zákonitě vyvolají ve čtenáři pocit bezmoci a marnosti. Pokud si uvědomíme, jak velkou masu obyvatel média oslovují, je takřka nemožné představit si, že tuto dobu přečkáme v klidu a míru.
První článek, který jsem dnes četla, pojednával o faktu, že lidé volají záchrannou službu i bez náznaků vážnějších komplikací. Někteří jen proto, aby na ně zbylo lůžko v nemocnici. Není snad i toto důsledkem formy informování veřejnosti?
Věřím, že ano. V minimální míře určitě.
Dívejme se na předkládané informace se zdravým rozumem a globálněji. Věřím, že toto období zvládneme a ustojíme, ale nesmíme zapomínat myslet.
