Musím přiznat, že i já jsem podlehla a založila si facebookový účet. Původně pouze pro to, abych byla v kontaktu s okolním světem, přáteli a známými, kteří této sociální síti již podlehli. Ovšem situace se změnila...
Sociální sítě mají za úkol spojovat lidi, stmelovat přátele. Takový byl snad původní záměr novodobého fenoménu. Něco se pokazilo, nebo je všechno tak jak má být?
Na Facebooku se dohodneme s přáteli na schůzce. Sedneme si, dáme pivo a popovídáme si. Řekneme si co je u koho nového, co se kdy stalo, probereme současné dění u nás i ve světě. Pofilozofujeme a zasmějeme se.
Omyl. Sejdeme se na domluveném místě. Usadíme se. Každý jeden z nás zaloví po kapsách a na stůl položí telefon. Musíme být přece neustále na příjmu. V restauraci či hospůdce musí být samozřejmě signál mobilní sítě a nejlépe možnost připojení WiFi.
Objednáme si, hlavně se nesmíme zapomenout zeptat na heslo k WiFi. "Tak jak se vede, co je nového?" zazní standardní řečnická otázka, na úvod. Proč se ale ptát, když jsme to přeci odpoledne rozebírali na "zdi". Nicméně můžeme pokračovat v konverzaci typu "a viděli jste to video, co sdílel Jarda?" a "četli jste, co napsal na svůj Timeline Zdenda?" Do toho nám vesele pípají telefony, oznamujíce nový post či reakci na naše příspěvky.
Napadá mne otázka, co by se asi stalo, kdybychom neměli telefon. Kdybychom mobil zapomněli doma, měli jej vybitý nebo nedej bože rozbitý.
Někdy vyrazíme na výlet, na kterěm jsme se dohodli přes Facebook. Do krásné přírody našich luhů a hájů, za památkami. Samozřejmě všude potřebujeme být na příjmu, na internetu.
Pokud mluvím za sebe, v tomto případě spíše z praktického hlediska. Při mých orientačních schopnostech je pro mne mapa a navigace, nejlépe "street view" první i poslední záchranou. Pokud na mne kamarád vytasí papírovou mapu, vím, kde je na mapě sever, jih, východ i západ. Připadám si velice moudře. Až do chvíle než zjistím, že vím všechno krom toho, kde zrovna stojím já.
Vše o čem píšu, je bohužel v této době faktem. Zároveň ale vím, že já se mezi až takové "závisláky" neřadím,a jsem za to ráda. Ovšem jak psáno výše, přístup k síti si z praktických důvodů, neustále hlídám.
Na závěr chci poznamenat, že nevhazuji všechny uživatele Facebooku do jednoho pytle, že neodsuzuji sociální sítě zásadně, už z pohledu aktivního uživatele. Jako vše má i tato síť své klady i zápory.
Jen snad kdybychom dokázali alespoň malinko "ubrat" z času stráveného u obrazovek či displejů a trochu toho času "přidat" do reálného života.
PS. Faktem je, že i v této době znám lidi, kteří umí fungovat i bez Facebooku a užívat si život díky "normální" komunikaci.
LS
