Elektrifikace? Trolejbusy!

V Praze můžeme vídat nová trolejová vedení a na internetu jsou k dohledání projekty nových trolejbusových tratí. A já se sama sebe ptám: jde snad o návrat v čase, který nás posouvá blíž budoucnosti?

Žijeme v dobíjecí době, která nám nabízí mnoho nových možností. Denně dobíjíme v mnoha směrech, ať už se bavíme o dobití své vlastní psychické a fyzické síly, našich přístrojů nebo transportérů. Umíme vyrobit a udržet energii čím dál lépe. A také tohle jsou podružné důvody, proč se nám Praha mění před očima. Vznikají nové trasy, nalézáme nové způsoby hromadné přepravy a měníme tak chod města na klus.

V uplynulých dnech se spustil zkušební provoz nově vybudované trolejbusové trati na Praze 5. Konkrétně tedy na trase, po které naposledy jezdily trolejbusy před celými 57 lety. Také proto mne více než zaujal červený letáček, který zvěstoval tamní přednášku mých kolegů k tématu elektrifikace autobusových linek.

Na místě plánované přednášky jsem zůstala stát v němém údivu nad enormním množstvím posluchačů. Prezentace měla probíhat ve Velkém sále místního sousedského spolku, a tento sál byl v podstatě naplněn. Nenaplněn beze zbytku, ale opozdilci už míst na výběr moc neměli.

Mezi posluchači byly zastoupeny téměř všechny věkové kategorie, což bylo v přímém rozporu s mou vizí seniorů, kteří přijdou zavzpomínat po téměř 60 letech na časy, kdy se proháněly po původní trolejbusové trase některým z dnes již historických vozů.

Ve chvíli, kdy kolegové začali s přednáškou (a já se mohla náležitě dmout pýchou), padla také první čísla. Vím, že chvíli přemýšlela, jestli jsem slyšela správně. Opravdu najezdí naše prostředky veřejné dopravy 180 milionů vozokilometrů ročně? Vážně přepravíme za rok zhruba 1,16 miliard cestujících? Další čísla mne pak donutila přemýšlet ještě o něco víc. Nějakých 1160 autobusů, 30 milionů litrů nafty, spalovací motor s účinností pod 30 %.

Mluvilo se také o závazcích našeho města, včetně klimatického plánu HMP, který stanovuje mimo jiné také to, aby do roku 2030 DPP provozoval 50 % své flotily zcela bezemisně. Zní to relativně jednoduše, ale je mi jasné, že tak prosté to nebude. Na stěně probliknul další slide, který sděloval 2,5násobně vyšší účinnost elektromotorů a bateriové technologie oproti spalovacímu motoru nebo třeba nulové lokální emise. V tu chvíli zapíná můj mozek úsporný režim.

I přes zapnutý úsporný režim ale vím, že se mluvilo o specifikách našeho města. O tom, že je naše Praha kopcovitá a na většině linek nás čeká řada stoupání i klesání. O tom, že výškový rozdíl mezi hladinou Vltavy a okrajovými částmi města je větší než 230 metrů. Také se mluvilo o délkách jednotlivých linek, které bývají i přes 20 kilometrů dlouhé. Naše Praha není jednoduché město, musíme si ji dobít a zasloužit.

Posluchačům bylo vysvětleno také průběžné nabíjení, kdy je spotřeba energie rozložena v čase a místě, i jeho vliv na výdrž a praktičnost. Byla nám představena cesta DPP k elektrifikaci, která nebyla krátká (zhruba od roku 2010, první pokusy o znovuzavedení trolejbusové sítě se však datují už v devadesátých letech minulého století). Při prezentaci statického, dynamického nebo dvoupólového nabíjení, si posluchači i přednášející zavzpomínali na různé „pražské pokusy“ po cestě k elektrifikaci.

Společně s prezentací přicházely také otázky, mimo jiných také ve vztahu k trolejovému vedení a jeho limitech. Alespoň polovina trasy pro bateriový trolejbus musí být s liniovou infrastrukturou.

Všichni se zaujetím naslouchali o historii linky 137 i o její budoucnosti (linka 52), o tom, jak se bude vyvíjet zkušební provoz trolejbusové linky, i to, že trolejového vedení je cca 80% trasy (4,3 km). Zaujaté naslouchání se přehouplo do vášnivé diskuse o budoucích linkách trolejového vedení a budoucnosti veřejné dopravy obecně. Zároveň byla uzavřena jakási nepsaná dohoda o vizuálu nové měnírny v Jinonicích. Musím přiznat, že během jednoho večera s kolegy a místními lidmi jsem pochopila o mnoho více, než bych mohla vyčíst z moudrých knih.