My a naše civilizace.

Máme své normy, hodnoty a pravidla.

Nebylo to taky vždycky (např. Sparta a selekce novorozeňat).

Ale i přes naše společenské normy je někteří porušují ve velkém a pak strkají děti i dospělé do plynových komor nebo gulagů a jiní je porušují v malém - zabíjejí, zneužívají nebo jinak týrají bezmocné, tj. děti, postižené, geronty.

Tito lidé jsou označováni jako jedinci s poruchou osobnosti, s tzv. anetickým syndromem. Můžeme na ně pohlížet jako na nemocné. Můžeme na ně pohlížet jako na zrůdy. Můžeme si vybrat, ale nemusíme proto ještě ztrácet naději.

Člověk je živočich

jako každý jiný, v přírodě mnoho šelem sežere mláďata jiného samce, u ptáků zase kolikrát je sneseno víc vajíček, než se vejde mladých do hnízda a silnější mládě vyhodí slabší ven. V přírodě je to normální, jen člověk se vytváří vlastní iracionální pravidla a sám se stresuje, když ta jeho pravidla jsou v rozporu s realitou i životem.