No jo, ale ono to "nejlepší" teprve přijde...

No, je do cela zajímavé, že se lidé bojí spíše těch předzvěstí středního a pozdního věku, než pak samotné reality.

Ono to postupuje velmi plíživě a nenápadně, zato však celkem systematicky: první špatné zuby, první vrásky, první šedivé vlasy, potíže s pamětí, poprvé, kdy to už nejde podruhé (pouze u pánů), nadváha, potíže s trávením, potíže pohybem, potíže se zrakem, poprvé, kdy to už nejde ani poprvé (to je i pro dámy, ale ony to stejně zapřou), potíže se sluchem, potíže s vylučováním, velmi vážné potíže s pohybem, potíže se vším ....

Takže od autorky, která podle obrázku vypadá tak nanejvýše na první tři vyjmenované etapy, to zní trošku legračně.   

P.S.

Já jsem se zatím k tomu hořkému konci zaplaťpánbůh nepropracoval, ale už dosti jasně tuším, že to nebude sranda, ale přesto se tak na své okolí raději tvářím, protože proč kvůli věku (tj.svému osobnímu problému) plakat, že?

Re: No jo, ale ono to "nejlepší" teprve přijde...

Při čtení Vašeho příspěvku Jsem si vzpomněla na jeden citát: "Člověk tak dlouho čeká, že to nejlepší teprve přijde až pak zjistí, že to nejlepší už vlastně bylo".

teda...

Mladá, krásná děvčata a krize středního věku? Nemožné...

I pres Vami

uvadeny nastup stredniho veku Vam to velice slusi.

zrdcadlo

Já trávím čas nejradši u přítele, žádné zrdcadlo nemá.

milá paní,

není nad to být krátkozraká a do zrcadla na sebe hledět bez brýlí. Hned je ten svět hezčí....