Smrt obchází kolem a my stále slyšíme jen trapné prázdné řeči politiků

Kdo, byť jednou, viděl Azurové pobřeží, ví, že má své osobité kouzlo. Scenérie palmových kolonád, městských pláží, vzduch těžce nasycený mořem a zároveň půda dýchá jakoby již lehce africkým tropem. Jedna z výkladních skříní 

staré dobré Francie. Jakou už, bohužel, není.

Vyjadřuji tímto hlubokou soustrast všem pozůstalým, kterými jsou nyní vesměs všichni Francouzi. A pokud nám rychle něco nedocvakne, budou se tyto tragické scénáře opakovat stále častěji a tak dlouho, dokud i my se nestaneme pozůstalými nebo oběťmi.

Válku nám nikdo neoznámí v ranním seriózním tisku....míním, že válka je zde. Právě teď a tady.

Vrcholní politici by měli do jednoho zavřít svá ústa, protože řeči, které z nich vypouští jsou již jen trapnými bezobsažnými frázemi. Ve skutečnosti nikomu z nás nepomohou, jsou bezmocní a především zbabělí.

Jen někdo, kdo se dokáže vrátit k ideím Charlese de Gaulla, ještě něco zmůže.

...il pleurait pour les perdus France...