Pár politických šašků dupe po hlavách východních národů

Včerejší a navazující dnešní události kolem kvót uvrhly do deprese snad prakticky každého rozumně smýšlejícího člověka. Žádné hrdinství se nekoná. Polský národ je paralyzován. Český je svědkem pouhého směšného divadla. 

Je mi vážně líto Poláků. Je mi líto, že tak obrovský národ ovládá, jako figurky v deskové hře, pár poskoků. Je mi líto, že sprcha, kterou dostali, je tak ledová, že obyčejní Poláci píší do českých diskuzí, aby nás ujistili, že nejsou zrádci. Že je zradila jejich "ELITA". Píší, že 90% národa je proti přijímání uprchlíků, je proti přijímání nebezpečí do vlastní země. A já tomu věřím, protože silně prokatolické polské obyvatelstvo by se muselo leda totálně zbláznit.

Je mi vážně líto Čechů. Je mi líto nás. Že tak malý národ ovládá, jak figurky v deskové hře, pár klaunů. Je mi líto, že sprcha, kterou jsme dostali, je tak ledová, že obyčejnému člověku zaťala zlostně ruku v pěst a vehnala mu do očí slzy potupy a bezmoci. Naše "ELITA"  nás nezradila. Tedy jen na oko. Udělala jeden krok vpřed opozičním způsobem na taneční lekci v Bruselu. V tu chvíli jsem ještě věřila v nějakou naději.Teď se to zdá být směšně ubohé doufání. Neboť aktuálně naše elita činí dva roztomilé krůčky vzad. 

Zatímco oprávněné rozčilení Slováků stoupá až po oblaka, naše reprezentace opět ukázala, že žádné "koule" nemá. V podstatě jsme na tom pocitově hůř než Poláci. Těm to vmetli do tváře rovnou - náš milý národe, tvůj hlas je vedlejší, nezajímá nás a absolutně na Tebe kašleme. Ovšem my jsme si vychutnali heroický výkon "vyslance národního hněvu", abychom pak listovali v denním tisku a trpně přijímali stručné zprávy o tom, jak naše vláda nebude podnikat vůbec nic, nebude protestovat, nebude žalovat. Dali nám na pár minut pocítit chuť utopistické myšlenky, že by snad mohli skutečně naslouchat svému národu. Že by snad skutečně mohli cítit a smýšlet stejně. A vzápětí dostaneme přes prsty.

Právě pro tohle, pro tohle naprosto nesebevědomé, ubohé a zbabělé chování, nemáme absolutně šanci vyhrát souboj s ideologií islámu. Jejich sebedůvěra a důsledné prosazování vlastních požadavků, i za cenu ztráty života- je jejich vítězství. A naše otroctví. 

Naše elity sice nepozvaly islám do našich domovů způsobem ala Frau Merkel. Ale nyní vystavily pozvánku zcela jasnou: "Přijďte a vezměte si, co je Vám libo, neboť my jsme jen slaboši, kteří své zájmy nikdy nehájí."

Je možné, že už jsme nadobro zapomněli, co je to odvaha?

PS: Ovlivněno zklamáním, oprávněnou frustrací, obavou z budoucnosti, bezmocí...

Všem alespoň přijatelný den...